Doba čtení:2 m, 15 s
Strana Zelených (SZ) je z podstaty politickým uskupením lidí, pro něž je premisou veškerého chování a rozhodování ekologie. Velmi často se však kvůli tomu dostávají do situací, kdy se jejich úzké vidění světa zcela míjí s pestrostí a složitostí reality. Příkladem budiž přístup zelených k budoucnosti tuzemské energetiky. Rozhodli se vehementně protestovat proti prolomení limitů těžby uhlí, protože je podle nich špinavým zdrojem energie. Zároveň však místo alternativ nabízejí kombinaci výmluv a vzdušných zámků.
Pokud padne politické rozhodnutí, že územní limity povrchové těžby hnědého uhlí mají zůstat zachovány, bude to mít dopady. Kromě propouštění zaměstnanců těžebních firem, výpadku na straně příjmů do státního rozpočtu i do rozpočtu měst a obcí na Mostecku, budeme muset v blízké budoucnosti řešit, čím nahradíme uhlí v tuzemském energetickém mixu i teplárnách, které dodávají teplo milionům českých občanů.
Možnosti jsou přitom poměrně omezené. I když se někteří ekologičtí aktivisté snaží vehementně tvrdit opak, v České republice nejsou přírodní podmínky nakloněny tomu, aby skutečně zásadní roli mohly hrát obnovitelné zdroje energie. Navíc náklady, které by s sebou takový energetický veletoč nesl, jsou astronomické. Na vlastní kůži to zažíváme v souvislosti se solárním boomem a navíc zde máme čerstvý příklad našich západních sousedů. V Německu se rozhodli odstřihnout od jádra a nejnovější informace hovoří o tom, že se účet za tento krok vyšplhá k astronomických dvěma bilionům korun, což je i pro bohaté Německo velmi nepříjemné překvapení.
Z pohledu elektráren tak zbývá prakticky jen jádro a plyn. Oboje s sebou nese řadu ale. Plynové elektrárny se momentálně nevyplatí provozovat. Pokud znovu nakoukneme do Německa, tak zjistíme, že je dokonce musejí zavírat. Plyn navíc proudí primárně z Ruska, což je z hlediska energetické bezpečnosti hodně nevypočitatelný partner. Budoucnost jádra je u nás, minimálně dle názorů řady politiků, mnohem optimističtější. Jenže aby mohlo nahradit případný výpadek uhlí, budou se muset stavět nové jaderné reaktory. Nikdo ale momentálně neví, zda si to můžeme dovolit. Navíc je zde problém s úložišti jaderného odpadu, které občané žádné z vybraných lokalit nechtějí.
Další možnosti už reálně neexistují. Zelení se však tváří, že se to nějak udělá. Zaklínají se energetickými úsporami, zvýšením energetické účinnosti a podobně vzletnými frázemi. Ano, nepochybně je třeba tímto směrem jít, nebo dokonce spíše běžet. Jenže je to běh na dlouhou trať a elektřinu i teplo budeme přitom potřebovat zítra, pozítří i za deset let. A to za cenu, kterou si budeme moci dovolit. Evropská komise již nyní varuje, že je pětina Čechů reálně ohroženou energetickou chudobou.
Těžko říct, zda si to zelení ve své ekologické zaslepenosti neuvědomují, nebo uvědomovat ani nechtějí. Jinak by jim totiž muselo vadit, že pokud si zablokujeme přístup k našemu uhlí, tak se nejspíš bude ve velkém vozit do tepláren německé, které je mnohem špinavější.