Žijeme v energetickém blahobytu

Přenosová soustava: Foto: ČEPS

Lidé sice chtějí bezpečné dodávky elektřiny, odmítají ale stožáry na svém pozemku. V Česku se od 90. let mluví o zrychlení výstavby klíčových linek velmi vysokého napětí, ale ani za těch dvacet let se nic nezměnilo. V rozhovoru pro Hospodářské noviny (HN) to řekl Vladimír Tošovský, generální ředitel státní společnosti ČEPS, která spravuje přenosovou soustavu v Česku.

ČEPS do sítě velmi vysokého napětí investuje ročně podle Tošovského tři až čtyři miliardy korun. Náklady na linku totiž nejsou nízké – jeden kilometr vedení o napětí 400 kV vyjde v průměru asi na milion eur (dnes téměř 28 milionů korun).

Všichni podle šéfa ČEPS sice uznávají, že kvalitní vedení je důležité, ale zároveň se podle něj soukromníci i obce sveřepě drží pravidla „postavte to někde jinde“. A tak se výstavba neúměrně táhne. „Je to tím, že žijeme v obrovském energetickém blahobytu. Elektřiny máme dost, a když jen na pár minut vypadne, jako v říjnu v Praze na Chodově, tak se o tom všude píše. Bere se, že jakmile něco jen malinko nefunguje, je to něčí selhání. Jedná se ale o technické zařízení, kde i přes nejlepší péči něco selhat může,“ uvedl Tošovský.

Dodal, že na síti je stále co vylepšovat a že nikdy nebude dokonalá. V Česku ani v Evropě si podle něj přitom opravdový blackout nikdo neumí představit, nikdy tu totiž žádný nebyl. Ve světě se nejvíce „ideálnímu“ blackoutu asi blížil ten v Indii z roku 2012. Tehdy bez elektřiny zůstalo na jeden až dva dny celých 620 milionů lidí, tedy téměř devět procent světové populace.

S něčím takovým se podle Tošovského porucha na jedné z pražských rozvoden na Chodově nedá srovnávat. „Při blackoutu jde vše do tmy, nefunguje nic. A co si lidé neuvědomují, je to, že se vypnou i elektrárny,“ poznamenal. Znovunastartování systému přitom není vůbec jednoduché a nikdo nemůže dopředu říct, jak dlouho to potrvá. Reálná zkušenost neexistuje, jen simulace.

To, že naběhne elektrárna, totiž podle Tošovského ještě neznamená, že může vyrábět. Musí jít naproti nějaké spotřebě, musí odněkud dostat potřebné napětí. Přirovnal by to k řazení v autě. “Když pojedete autem do kopce, tak postupně podřazujete až na tu jedničku, a když to ani ta nedá, tak vypnete motor, zastavíte a můžete dělat, co chcete, už se do kopce nerozjedete. Buď potřebujete pomoc, nebo z toho auta musíte něco vyházet,“ konstatoval.

Jaký to může být problém, ukázaly například povodně 2002, kdy se musela elektřina místy odpojit. O organizovanosti se tehdy nedalo příliš hovořit. „Vezměte si, kolik spotřebičů doma vypnete. Spíš je ještě necháte zapnuté, abyste věděli, že elektřina znova naskočila, to pak může být pro síť šok,“ řekl HN Tošovský.



Zatím nebyl vložen žádný komentář, buďte první.

Vstup do diskuze