Zkušenosti ze šachty využil i v politice

Lom ČSA? Přijatelné je jen úplné prolomení

Vlastimilu Vozkovi je líto, že hornictví ztratilo v poslední době lesk a že politika České republiky mu nepřeje a neváží si ho. Foto: iUHLI.cz

Havířem byl téměř třicet let, než se začal věnovat politice. Současný poslanec a  bývalý mostecký primátor Vlastimil Vozka přiznává, že na hornictví nikdy nezapomněl. A jeho horničtí kolegové zase na něj, navrhli ho na udělení nejvyššího hornického vyznamenání, Ceny Jiřího Agricoly.

Co pro vás tato medaile znamená?

Je to obrovské ocenění celoživotní práce. V okamžiku, kdy jsem se o tom dozvěděl, mi téměř vyhrkly slzy. V důlním prostředí jsem se pohyboval převážnou část mého aktivního života a na hornictví jsem nezapomněl ani teď v politice. Velmi si ceny vážím, stejně jako mých spolupracovníků, kteří mi dali hornickou „školu“, i Vršanské uhelné, která mě na vyznamenání navrhla.

Čtěte také:
Přátelé si domy nebourají, věří lužičtí Srbové
Z měsíční krajiny do rozkvetlého parku

Zní to trochu nostalgicky. Nestýská se vám? Neuvažujete o návratu?

Stýská se mi moc, protože je to krásné povolání. Je mi líto, že ztratilo v poslední době lesk a že politika České republiky hornictví nepřeje a neváží si ho. Vždyť hornictví vždy stálo v základech ekonomiky státu a podporovalo ji a je tomu tak dodnes. Ale návrat? To je moc těžká otázka. Ač si to nerad přiznávám, jsem už člověk důchodového věku, takže nevím, zda o práci seniora bude za rok zájem.

Říkáte, že hornictví ztratilo lesk. Jako člen Spolku severočeských havířů se snažíte zachovávat tradice. Proč nejsou tak živé jako třeba v sousedním Sasku? Proč si hornictví tolik nevážíme?

Od roku 1994 dochází v revíru k systematickému útlumu hornické činnosti pod taktovkou vlády a Ministerstva průmyslu a obchodu. Bohužel se u nás nepoštěstilo to, co v ostatních regionech, tedy že stát podpořil technické památky a historii hornictví. Celá problematika udržování hornických tradic a památek se přesunula do aktivit konkrétních kolegů, bývalých havířů, jedinců. Vezměte jen Podkruškohosrké technické muzeum – doslova vykřesané ze země! Moc si vážím jeho ředitele Zbyňka Jakše a jeho kolegů, nadšenců. Jen díky nim nám alespoň něco zůstane do budoucna.

Zklamal mne ministr Mládek, který nepřistoupil na projekt Spolku severočeských havířů oceňovat jednotlivce, kteří se zasloužili o zachování hornických tradic a památek, i když s ním souhlasilo Ministerstvo kultury i další instituce. Ale nevzdávám se, budu návrh dál prosazovat. Stejně jako nyní chci prosadit, abychom se připojili k iniciativě dalších evropských zemí a zařadili do kalendáře památný den obětí hornických tragédií. Kolegové na saské straně mají větší podporu měst i sponzorů a proto je udržování tradic u nich lepší.

Proč podle vás severní Čechy nedokážou využít potenciálu svých technických památek, jako to udělaly třeba Vítkovice, které proměnily průmyslovou minulost v turistickou atrakci?

Protože po ukončení provozu ve Vítkovicích bylo rozhodnuto o zachování techniky do budoucna a nebyla dána do šrotu jako u nás. V rámci likvidačních prací stát chtěl maximalizovat výnosy ze šrotu, a tak se nařídila likvidace všeho včetně těžních věží. Ve Vítkovicích mají za sebou obrovskou podporu jak podnikatelskou, tak místní radnice i státu, a ta zde chybí. Nám zůstaly jen Juliuska a Centrum. Ale nevadí. I to by stačilo, ale chce to uvědomit si, že industriální památky jsou součástí naší historie, že máme co ukazovat a že v rámci turistického ruchu je po nich hlad.

Mnohokrát jsem o tom jednal na Ministerstvu průmyslu a obchodu a je třeba to stále znovu otevírat. Jsem rád, že aspoň v regionu máme partnery a sponzory, ale nestačí to. Technické památky by měly do svých rozvojových plánů zahrnout kraj i města pod Krušnými horami, neboť sem nepatří jen uhlí, ale i historie dobývání rud v Krušných horách. Část svého života jste spojil s dolem Centrum, posledním hlubinným hnědouhelným dolem v České republice.

Jakou budoucnost byste si pro něj představoval? Má turistický potenciál nebo bychom ho měli zachovat pro budoucí těžbu?

Určitě má potenciál. Na povrchu jsou památkově chráněné objekty a starý těžní stroj, technické památky, které stojí za to zachovat a ukazovat. V republice moc takových expozic není. Je to navíc velmi dobrý výchozí bod pro případné zpřístupnění dobývacího prostoru pod chemickými závody, kde je množství velmi kvalitního uhlí. Nemyslím si, že to uhlí tam zůstane na věky. Byl bych proto nerad, aby Centrumku vzaly buldozery a zanikla. Jenže takový projekt potřebuje bohatého sponzora. Provoz dolu je náročný, neboť je nutné zajistit čerpání důlních vod, větrání atd. Je tedy těžké vyslovit přání a konfrontovat ho s realitou.

S plány na obnovu regionu souvisí i Jezero Most, o jehož využití jste usiloval již jako primátor. Vidíte už kýžený pokrok?

Jezero je napuštěné, řeší se inženýrské sítě, začala se stavět silnice Most – Mariánské Radčice, takže pokrok vidět je, i když jde o kroky spíš mravenčí. Čeká nás minimálně pět, deset let práce, než se jezero a jeho okolí začne rozvíjet. Bohužel spousta záležitostí není vyřešena. Kdo a za jakých okolností bude jezero provozovat, hradit náklady na dopouštění… A stále otevřené je vlastnictví pozemků. Je nemorální, aby si je město Most muselo kupovat. Historicky jsou to jeho pozemky, na nichž kdysi stálo.

Krátce po zvolení poslancem jste říkal, že mezi Slaným a Prahou existuje nějaká zóna zapomnění, kterou poslanci projíždí, a že vám pomáhají funkce v regionu udržet zdravý kontakt s realitou. Udržel jste si ho?

Věřím, že ano, neboť řada problémů, které jako poslanec musím řešit, vychází z mých zkušeností v regionu – jak z hornictví, tak ze zahlazování důsledků hornické činnosti, i z práce na radnici a kontaktu s lidmi. Nejsem často u pultíku, kde se mnohdy předvádí zbytečné žvanění, které nenávidím. Daleko víc práce se udělá ve výborech a v argumentaci nad návrhy. Příkladem může být antifosilní zákon, kde jsme účinnou argumentací dosáhli toho, že v tomto volebním období se o něm už nebude jednat. Vždy mi pomáhaly zkušenosti ze šachty i radnice.

Mohlo by vás zajímat:
Na výsypce dnes přistávají letadla
Dříve měsíční krajina, dnes poklad přírody
Z dolu ve Virginii udělali golfové hřiště