Doba čtení:1 m, 43 s
Na rozhovor s německým energetickým expertem Markusem Steigenbergerem z institutu Agora, který prý radí i německé vládě, reagoval emotivně svým blogem na iDNESDnes Jan Svoboda. „Pokud se totiž naplní slova zmíněného pána, tak budeme doslova donuceni k tomu, abychom využívali energii z obnovitelných zdrojů a zaplatili za to obrovské peníze,“ je přesvědčen bloger.
Svobodovi vadí, že Steigenberger nepřipouští žádnou diskusi o tom, že energetická budoucnost bude patřit především zdrojům založeným na slunci a větru, které jsou údajně nejlevnější. Podle blogera ale naopak hrozí, že překotný přechod na uvedené zdroje bude spojen s obrovskými náklady, které zaplatí všichni spotřebitelé v koncových cenách.
Největším trnem ve Svobodově oku je návrh variant, kterými se hodlá německý expert vyrovnat s charakteristickým projevem obnovitelných zdrojů, jímž je nestabilita dodávek proudu v závislosti na počasí. „Při pohledu na tyto čtyři varianty mi připadá, že jsme svědky zrodu nového, velmi podivného zároveň a nebezpečného oboru, sociálně-energetického inženýrství,“ píše ve svém blogu Svoboda. První varianta spočívá v rozsáhlé výstavbě sítí, aby mohla být elektřina přepravována na obrovské vzdálenosti. Proti tomu však již nyní v Německu protestují tisíce občanů.
Ještě mnohem více Svoboda varuje před dalšími nabízenými variantami. Jedna z nich je založena na řízeném zatížení, tedy tlaku na velké průmyslové podniky, aby svou výrobu přizpůsobovaly dodávkám energie. Další počítá s placením jakýchsi spících spící elektráren na stabilní zdroje, tedy například hnědé uhlí. Tyto zdroje budou zapínány vždy, když obnovitelné zrovna nebudou dodávat žádnou elektřinu. Poslední varianta počítá s vývojem obřích baterie, které dokážou uchovat obrovské množství energie na pozdější dobu, což je však otázka zřejmě až vzdálené budoucnosti.
„Místo, aby se postupně a pomalu, ruku v ruce s technologickým vývojem, měnilo složení energetického mixu, kdy by se využívaly stávající zdroje, ke kterým by se připojovaly zdroje nové, tak se nás lidé jako Steigenberger snaží postrčit ke skoku do velmi hluboké vody. A to i přesto, že na to nejsme absolutně připraveni ani ekonomicky, ani technicky. Občas se říká, že se tak lze nejlépe naučit plavat. Jenže existuje statistika, kolik je utopených na jednoho šťastlivce,“ varuje v závěru svého blogu Svoboda.