Údaje o ekonomice členských zemí EU staví před evropské politiky těžké dilema. Na výběr je špatná a ještě horší možnost.
Názory
Jestli Uhelná komise bude ignorovat české potřeby, připraví vládě podklady pro další kapitulaci. Proti té v roce 1938 však tahle nebude mít žádné logické opodstatnění.
Hlasování Evropského parlamentu o zvětšení závazku na snižování emisí na 60 procent, proběhlo bez předložení dopadových studií pro jednotlivé země. Čtyřem českým poslancům to nevadilo.
Potřebuje se Česko v současnosti zabývat něčím takovým, jako je propojení několika evropských řek přes naše území? Uvědomuje si vláda, jak to souvisí s Green Dealem?
Idea, plná funkčních receptů na globální snižování emisí, nejen CO2, se kterou vystoupil před rokem český premiér na Evropské radě, je na hony vzdálená tomu, co Evropská unie dělá.
Uspěchaný a divoký přechod od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům může způsobit další kolonizaci třetího světa i obrovské ekologické problémy. S tímto varováním přichází stále více odborníků. Jejich hlas ale není příliš slyšet.
Čínský prezident Si Ťin-pching na Valném shromáždění OSN slíbil, že jeho země míří k uhlíkové neutralitě do roku 2060. Okamžitě se vyrojila řada reakcí, které jsou stejně důležité, jako sám slib.
Nechat budoucnost světa na politických a klimatických aktivistech je cestou do pekel. Současný svět nabízí hned několik příkladů.
Východoněmecké země nechtějí zastavit Nord Stream 2. Obávají se dopadů takového kroku na německou energetiku. Jakou má jejich postoj souvislost se současným směřováním Evropské unie?
Z novinových titulků nikdo nepozná, jak obrovské dílo čeká Česko, pokud skutečně přistoupí na Green Deal Evropské unie. A jak je takové dílo riskantní. Z interaktivních grafů ČEPS to vyplývá zcela jednoznačně i pro úplné energetické laiky.
iUHLI.cz představuje zajímavé žebříčky Top 10 z nejrůznějších odvětví dotýkajících se těžby uhlí i dalších nerostů.