Doba čtení:2 m, 12 s
Velkoobchodní cena plynu pro evropský trh znovu vystřelila vzhůru. Tentokrát je důvodem prodloužení odstávky norského plynového pole kvůli údržbářským pracím. Nedávný prudký výkyv byl způsoben stávkou ve dvou australských závodech na zpracování LNG. Jde o velmi varovné signály.
Na zimu jsme připraveni, plynové zásobníky jsou téměř plné, hlásí pravidelně ministr průmyslu Jozef Síkela (za STAN), který zároveň spřádá i realizuje mnohem ambicióznější plynové plány. Už v září stát koupil od RWE plynové zásobníky za téměř 9 miliard korun. A Síkela si brousí zuby i na společnost Net4gas, která v Česku vlastní a provozuje plynovody. Současně ministr mluví o tom, že se budou stavět nové paroplynové elektrárny i teplárny. Zkrátka se zdá, že Síkela obrazně řečeno pořádně šlape na plynový pedál.
V úvodu zmíněné události, které dramaticky rozkývaly trh s plynem, jsou však jedním z důvodů, proč řada odborníků nad touto horečnou aktivitou zdvihá varovně obočí. Jedním, nikoli jediným.
Nemalé kontroverze vzbudil už zmíněný nákup plynových zásobníků. Zjevně však šlo pouze o první položku na státním nákupním seznamu, a nejspíš tu nejméně problematickou.
„ČEPS by měl také už brzy dostat od vlády pokyn k nákupu páteřního plynovodního potrubí NET4GAS, zbudovaného za komunismu a pak za Zemanovy vlády v roce 2001 prodaného německým plynařským firmám. Háček je v tom, že dnes jde o vysoce zadlužený podnik, jehož dřívější podnikání nemá perspektivu. Donedávna stálo na tranzitu velkého množství plynu – daleko nad rámec tuzemské spotřeby – z Ruska do Německa. S tím je nyní konec a NET4GAS bez těchto zakázek nemá způsob, jak své dluhy do budoucna splácet. Zdejší vládní činitelé mluví o riziku insolvence a chaosu, proto nabízejí německým vlastníkům de facto státní oddlužení a výkup,“ napsal v analýze pro Seznam Byznys Jiří Nádoba, který upozorňuje, že stát se v minulosti v roli podnikatele nikterak neosvědčil.
Problémem je rovněž fakt, že ministr Síkela nemá pro své plány ani zdaleka zajištěn dostatek plynu. Není známo, že by se povedlo podepsat byť jediný dlouhodobý kontrakt. A zjevně to nebude jednoduché, protože zájemců, většinou větších a solventnějších, je víc než dost. Naopak dostupného plynu je minimálně pro nejbližší měsíce málo, což logicky vede k tomu, že jakákoli zdánlivě marginální událost rozkymácí ceny na trzích o desítky procent.
Aby toho nebylo málo, tak případné plynové zdroje, které by měly nahradit stávající uhelné, musí nejprve někdo vybudovat. Ještě se ale ani nezačalo s přípravou. „Uhlí i plyn emitují CO2. Uhelné elektrárny už máme, plynové bychom museli stavět,“ upozornil nedávno v rozhovoru pro Newstream.cz europoslanec a místopředseda ODS Alexandr Vondra.
Celá situace tak připomíná řidiče, který sešlápl plynový pedál až k podlaze, ale nevidí do zatáčky, k níž se blíží.