Co to je „klimatická spravedlnost“?

Spravedlnost se v souvislosti s tažením proti CO2 skloňuje stále častěji. Především z úst aktivistů. Ti ovšem neříkají, co si pod tím pojmem představují.

Spojení klimatická spravedlnost je zkonstruované podobně, jako například „boží spravedlnost“. Tedy něco absolutního, co stojí nad lidskými zákony a je tady pro každého. Klima je podobná veličina – také je pro každého, je nad lidskými zákony a možnostmi a je to cosi absolutního. A lze říct, že boží spravedlnost a klimatický spravedlnost i fungují stejně – dají lidem to, co si zaslouží za své celoživotní chování.

Ovšem takhle aktivisté klimatickou spravedlnost nechápou.

Další možností, jak tento termín chápat, je důsledně trvat na slovu spravedlnost. A důsledně vyžadovat stejný přístup od všech států světa k otázkám spojeným s globálním oteplováním. Protože není nic spravedlivého na tom, aby Evropané byli nuceni k uzavírání uhelných lomů a dolů i uhelných elektráren, což je čím dál tím víc ekonomicky znevýhodňuje oproti ostatním zemím. Ty přitom dolují a dovážejí uhlí jako o život a stejně tak staví uhelné elektrárny. Tím spíš, že EU produkuje pouhých 10 procent globálních emisí.

Čtěte také:
V Barceloně se bojuje i o českou prosperitu
Extinction rebellion je to pravé nebezpečí

Ostatně takový princip spravedlnosti by se hodilo začít uplatňovat i ve všech dalších otázkách ochrany přírody. Proč se třeba v EU přestanou prodávat plastové tyčinky na čištění uší, když končí spořádaně v odpadu? Přitom téměř celá Asie odhazuje cokoli kamkoli a tamními řekami se valí tuny plastů?

Jenže to by znamenalo změnit celé směřování nynějšího, především evropského ekologismu, případně ekologismu části amerických demokratů. Znamenalo by to konec mediální blokády a ostrakizace lidí, kteří nepropadli klimatické víře a zpochybňují vliv lidmi vypouštěného CO2, nebo rovnou pochybují o pravdivosti studií, jako je třeba Mannův „hokejkový graf“, základní pilíř klimatismu.

Znamenalo by to také přestat nutit evropské politiky k dalším a dalším restrikcím vlastního průmyslu. Znamenalo by to také skončit s urputným lobbováním za další a další státní podpory obnovitelným zdrojům, jež z velké části končí na kontech pár výrobců, především těch čínských. Zkrátka by v rámci klimatické spravedlnosti, nebo širší ekologické spravedlnosti, bylo nutné přestat systematicky oslabovat Evropu a začít tvrdě vyžadovat okamžité stejné kroky po Číně, Indii, Rusku Íránu. A nejen po nich, ale úplně po všech průmyslových zemích. (Posléze pak po všech zemích.) V případě, že by se přišlo na to, že panika kolem CO2 je omyl (?) a tím je omyl i celý klimatismus na něm postavený, by pak také bylo spravedlivé vrátit poměry v Evropě k tomu, co odpovídá skutečným technologickým možnostem.

Takhle si ovšem pojem klimatická spravedlnost aktivisté a celá zelená, nebo klimatická lobby nepředstavují také. Ti si pod ním představují jen to, co se jim právě hodí. A toho je čím dál tím víc.

Při bližším pohledu už jim totiž dávno nejde jen o lidskou produkci CO2. Jde jim o – v lepším případě – sociální inženýrství, v horším případě rovnou o změnu společenského řádu. A „klimatická spravedlnost“ jim v tom má pomoci. Jen to neříkají veřejně.

Mohlo by vás zajímat:
Elektrotahač má spotřebu jako malé město
VIDEO: Sci-fi bagr z Jižní Koreje
Služební auto obra Koloděje