V Česku neustále přibývají nové a nové fotovoltaické elektrárny. Solární boom je již roky poháněn miliardovými dotacemi, které mnozí považují za neefektivní či dokonce nemravné. Nyní vyplaval na povrch další závažný solární problém. Není zajištěna likvidace vysloužilých baterií, které jsou součástí fotovoltaických instalací. Na průšvih upozornil Seznam Zprávy.
Podle distributorské asociace ČSRES bylo u nás za loňský rok připojeno k síti 44,5 tisíce nových fotovoltaik, celkově jich tak u nás funguje přes 212 tisíc. Zatímco solární parky z první investiční vlny let 2009 až 2010 se stavěly většinou bez energetických úložišť, současný solární boom doprovází boom akumulační. Baterie jsou součástí téměř 90 procent domácích a 60 procent firemních fotovoltaických systémů. Baterií bude dál rychle přibývat z vícero důvodů. Kromě jejich klesající ceny je to i legislativní podpora.
Potíž je v tom, že stát nemá dostatečně vyřešené, jak se bude obrovské množství baterií likvidovat, až doslouží. Dostáváme se do doby, kdy končí životnost baterií z první solární investiční vlny. I když jich je zatím málo, začíná se rýsovat riziko. Vysloužilé průmyslové baterie končí obvykle ve sběrných dvorech. Náklady na jejich likvidaci pak nesou obce, které začíná výhled do budoucna zneklidňovat. Podle Dana Jiránka, ředitele právní sekce Svazu měst a obcí, hrozí radnicím technicky i finančně velmi komplikovaný problém.
„Pokud stát podporuje rozvoj domácích fotovoltaických systémů, musí na druhé straně zodpovědně nastavit i systém, jak s nimi po uplynutí doby jejich životnosti zacházet, a uložit jejich výrobcům a dovozcům povinnost zajistit to jak technicky, tak finančně,“ vysvětlil.
Dovozci a výrobci baterií se sice registrují a formálně tím na sebe berou odpovědnost za zpětný odběr a likvidaci baterií, v praxi to však často vůbec neřeší.
„Problém s energetickými úložišti nemá jen Česko, ale i další evropské státy,“ potvrzuje výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství Petr Havelka. „Někteří výrobci, obvykle z jiných kontinentů, neplatí při prodeji výrobků na evropský trh recyklační poplatky, i když tuto povinnost mají. Říká se tomu free-riding.“
„Volná jízda“ bateriových černých pasažérů je podle něj dána historicky. „U části dříve postavených solárních elektráren není dohledatelné, kdo příslušné baterie uvedl na trh a kdo by měl platit recyklační poplatek. Když se má pak taková baterie po konci životnosti likvidovat, nejsou na to peníze,“ říká Havelka.
Ministerstvo životního prostředí, pod něž spadá nakládání s odpady, si rizika spojená s likvidací velkých baterií uvědomuje. „Legislativa se změní,“ slibuje mluvčí resortu Veronika Krejčí. Česko se chystá zapracovat do Zákona o výrobcích s ukončenou životností nové eurounijní nařízení, které má bateriový problém vyřešit.