Obnovitelné zdroje energie (OZE) jsou také jen občasnými zdroji energie. Tvrzení, že se fotovoltaika a větrníky doplňují, má tento problém odstranit. Leč není tomu tak.
Některé omyly jsou trvanlivé. Patří mezi ně i ten, že fotovoltaika a vítr se vzájemně vykrývají v době, kde ten druhý zdroj nepracuje. Kdyby to byla pravda, zjednodušeně by to znamenalo, že fotovoltaika funguje ve dne a větrné elektrárny v noci. Což všichni víme, že není pravda. Protože zdaleka ne vždy v noci fouká vítr, aby jeho prostřednictvím bylo možné nahradit produkci fotovoltaických panelů, jež čekají na první paprsky slunce. A už vůbec ten vítr nefouká celou noc.
Naopak se běžně stává, že v průběhu dne sluneční svit se k zemi prakticky nedostává a zároveň panuje bezvětří. Nejde přitom o záležitost pár minut, ale v zimním období jde o den, týden i delší časový úsek. Příkladem takového stavu je takzvané temné či hluboké bezvětří. V Německu, pro něj používají termín dunkelflaute, již tuto zimu nastalo čtyřikrát. Když k němu dojde, můžete mít ve větru a fotovoltaice instalovaný jakýkoli výkon, ale vždy bude nedostatečný.
Němci mají v těchto zdrojích instalovaný výkon přes 175 gigawatt. Při dunkelflaute jsou rádi, když z něj dostanou dva (!) gigawatty výkonu. To je zásadní slabina těchto nejrozšířenějších obnovitelných zdrojů energie (OZE). Zkrátka, jsou jen občasnými zdroji energie. Fyzikální fakt, se kterým se nedá nic dělat.
Přesto, že je tato skutečnost obecně známá, přetrvává současně přesvědčení o tom, že se oba zdroje vzájemně vykrývají. Naposledy se to ukázalo v tiskové zprávě Hospodářské komory, jež komentovala vládní rozhodnutí o tom, že se může kácet v lesích proto, aby se v nich stavěly větrné elektrárny. „…nepochybuje Komora o tom, že si vláda plně uvědomuje význam větrné energie, která je přirozeným doplněním a stabilizačním prvkem produkce obnovitelné energie z fotovoltaických zdrojů a společně s jadernou energií tvoří optimální energetický mix,“ napsala komora.
Z předchozích odstavců je přitom zcela zřejmé, nejen to, že vítr není stabilizačním prvkem vůči fotovoltaice, ale také to, že „optimální energetický mix“ nemůže být složený jen z jádra a OZE. Jaderné elektrárny totiž nejsou stvořené k tomu, aby rychle měnily svůj výkon. Byť se jejich vývoj posouvá k možnosti rychlé regulace výkonu, zřejmě ještě dlouho půjde primárně o zdroj pro základní zatížení. Tedy pro setrvalou dodávku daného množství energie. Změna má nastat až s modulárními reaktory, jež ovšem stále ještě nejsou v komerčním provozu.
To znamená, že optimální energetický mix potřebuje ještě konvenční zdroje energie. Vzhledem k tomu, že baterie jsou v tomto měřítku nepřijatelně drahé (navíc se prakticky neobejdou bez čínských dodávek), musí tuto roli zastat ony zatracované fosilní zdroje. Zda uhelné, nebo plynové je vcelku jedno. V celkové produkci oxidu uhličitého vycházejí nastejno. Jen uhelné elektrárny už máme a uhlí nemusíme dovážet, takže je elektřina z něj levnější. Ale to už se od faktů dostáváme k politickým rozhodnutím…