Doba čtení:2 m, 44 s
Kanadská společnost SaskPower představila technologii, která z vypouštěných spalin uhelné elektrárny dokáže extrahovat uhlík a připravit jej k uložení. Firma získala mezinárodní úvěr ve výši 1,4 miliardy dolarů. Technologii si počátkem října prohlédlo asi 100 vědců a politiků ze 20 zemí. Cílem projektu je prokázat, že takový systém bude fungovat v konvenčních elektrárnách, které používají uhlí jako palivo ve výrobě elektřiny. Informovala o tom CBC News.
Poradce Evropské komise Graeme Sweeney CBC News řekl, výkon uhelných elektráren je pro Evropu velmi významný. V průběhu několika posledních let výše spotřeby energie z uhlí spíše rostla, než klesala. Tuto technologii by tak podle něj mělo vidět hodně lidí z Evropy.
Projekt v Saskatchewanu shromažďuje oxid uhličitý, který se vypouští při spalování uhlí v elektrárně. Tento plyn je poté zkapalněn. SaskPower plánuje prodat zkapalněný CO2 ropnému průmyslu. Již jsou také zpracovávány studie, které mají zjistit, zda může být CO2 může vstřikován do přírodních podzemních zásobníků.
Na projekt se přijel podívat také Filipínec Ashok Bhargava z Asijské rozvojové banky. Ve svém regionu by rád viděl více uhelných elektráren, zejména v Číně. Upozornil ale na to, že zachycování uhlíku je v současné době velmi drahá záležitost. Pokud by se náklady promítly do cen elektřiny, musel by proud zdražit o 80 procent. To si ale podle něj nemůže nikdo dovolit. Je třeba se přiblížit k úrovni 25 až 30 procent.
Pokud jsou uhelné elektrárny srovnávány s jinými možnostmi výroby elektřiny, vstupují v některých zemích do hry jiné priority. Po havárii jaderné elektrárny Fukušima I v roce 2011 je to například Japonsko.
Zatímco Saskatchewanský projekt čistého uhlí je první rozsáhlý projekt svého druhu, pozorovatelé jsou optimističtí a věří, že bude proveditelný. „Nikdy si můžeme být jisti na 100 procent. Ale my jsme si velmi, velmi jisti technologií. Skutečný problém je v provedení. V inženýrství, skladování a infrastruktuře,“ řekl Sweeney.
SaskPower si klade za cíl snížit emise oxidu uhličitého u třetího bloku elektrárny o 90 procent ročně, nebo o zhruba milion tun skleníkového plynu. Projekt zahrnuje dotaci 240 milionů dolarů od federální vlády. Saskatchewan nemá žádné plány na postupné ukončení využívání uhlí, které podle SaskPower zajišťuje 47 procent dodávek.
Čtyři fáze zachycování a ukládání oxidu uhličitého:
- Zachycení – CO2 je nutné oddělit od ostatních komínových plynů a stlačit do kapalného stavu. Je to nejnáročnější fáze celého procesu.
- Přeprava – Kapalný CO2 se přepraví do skladovacího prostoru. Nejvýhodnějším přepravním prostředkem je potrubí, stejnou práci však odvedou i nákladní auta, vlaky a lodě,
- Vstřikování – CO2 se vstřikuje hluboko do podzemí do porézního prostředí – například do ropného pole nebo solné zvodně – krytého tvrdou a nepropustnou horninou, která zabraňuje únikům.
- Sledování – Podzemní rezervoár je nutné trvale sledovat kvůli netěsnostem a únikům. Dokonce i pomalý únik by mohl zmařit veškeré snahy zabránit změnám klimatu.
Evropští vědci odhadují, že pod Severním mořem je možné uložit emise, které evropské elektrárny vyrobí za 100 let. Podle amerického ministerstva energetiky by podobné „hlubinné solné zvodně“ pod územím USA mohly pojmout více než tisícileté emise z amerických elektráren.
Například zachycení CO2 z jediné 1000megawattové elektrárny by znamenalo stejné snížení objemu emisí, jako kdyby 2,8 milionu lidí vyměnilo své dodávky za hybridní automobil Prius.
První americká elektrárna postavená tak, aby zachycovala uhlíkové emise, by měla zahájit provoz koncem roku 2014.
