Kdo, nebo co rozhodne o konci uhlí v Česku?

Rozhodne o termínu konce uhlí povolenkami deformovaný trh, nebo vláda na základě doporučení Uhelné komise? Ve hře je bezpečnost dodávek elektřiny a tepla.

„Uhelná komise doporučila konec uhlí v roce 2038. Trh ovšem na doporučení Uhelné komise nečeká – informace z tepláren ukazují, že převážná většina jich opustí využití uhlí již v roce 2030. Cena povolenek už překročila 50 eur. Rozhodnutí o ukončení využití uhlí učiní hlavní aktéři trhu, nikoliv Uhelna komise,“ říká jednoznačně členka Uhelné komise Jiřina Jílková z UJEP. To by z pohledu aktivistů, včetně některých ministrů a dalších politiků, jistě byla dobrá zpráva. Z pohledu lidí závislých na dálkových dodávkách tepla, kterých jsou v tuzemsku nějaké tři miliony, by to pravděpodobně jako dobrá zpráva nevypadalo. Protože pokud jejich dodavatelé nebudou moci přejít z uhlí na plyn, bude velký otazník nad tím, jak teplo zajistit.

Čtěte také:
Vědci varují: Nespalujte dřevo místo uhlí, je to hloupost
Česko téměř veškerý plyn dováží z Ruska

„Povolenky zdražují, ale my nemůžeme jen přihlížet, jak nám to likviduje provozovatele energetických zdrojů,“ je přesvědčený člen Komise a poslanec Jan Zahradník (ODS). „Neměli bychom se nechat cenou povolenky ovlivnit, protože před uzavřením kapacity za ni nejprve potřebujeme mít plnohodnotnou náhradu,“ rozvinul poslanec. Tenhle postoj ostatně obsahuje i doporučení Uhelné komise z prosince loňského roku, jež pod touto podmínkou doporučilo ukončit používání uhlí v roce 2038. Pro tento termín hlasovalo 15 členů, dva se zdrželi a pouze dva členové hlasovali proti.

Vyjádření Jiřiny Jílkové a Jana Zahradníka poukazuje na to, že komise nebude do konce roku pracovat v poklidné atmosféře. Ve hře je příliš mnoho. Jak elektřina, tak teplo jsou naprosto zásadní strategické komodity, bez jejichž zajištění by stát selhal v jedné ze svých základních funkcí. Tady už nejde jen o ekonomické a sociální dopady uhelného útlumu v uhelných regionech. Jde také o ekonomické a sociální dopady zdražování elektřiny a tepla, jemuž se při respektování bruselských podmínek nejde vyhnout. Což prakticky znamená nutnost nalezení způsobu, jak teplárnám a elektrárnám kompenzovat rychle rostoucí cenu uměle zavedených emisních povolenek. Tedy další přerozdělování.

Logickou součástí takových scénářů je (dočasný) přechod na plyn. Jenže jím se komise, podle některých silných hlasů, zabývat nemá. Je přeci Uhelná. Tím pádem se také nebude zabývat reálnými možnostmi obnovitelných zdrojů, jež hrají v představách zelených hlavní roli. I přesto by z letošního jednání měl vzejít harmonogram útlumu uhlí. Jeho stanovení, samo o sobě, není nijak těžké. Klidně se dá nastavit na rok 2033, jak se zjara vyslovila polovina vlády, nebo před rok 2030, jak by přivítala poslankyně a členka jedné z pracovních skupin Uhelné komise Dana Balcarová (Piráti). Ale současné zajištění dostatku elektřiny a tepla, to je skutečný problém.

V té souvislosti upozornil František Hrdlička, člen Komise z ČVUT, že byl většinově zamítnutý návrh seřadit zdroje podle jejich emisní intenzity. Zajímavý je také návrh Jiřiny Jílkové, aby práci na jednotlivých scénářích doplnila místní šetření ve firmách, které spadají pod EU ETS a jichž je v tuzemsku 269. „Jenom tak můžeme získat konkrétnější informace o situaci v konkrétních firmách především o tom, jak se vyrovnávají s růstem ceny povolenek i o regionálních efektech dění ve firmách.  Ale víme také, že firmy tyto údaje nerady sdělují,“ poznamenala akademička.

Harmonogram prací do konce roku mají členové komise po úpravách schválit v nejbližších dnech. S nimi již budou hlasovat dva noví členové, kteří nahradili loni odstoupivší Jiřího Koželouha a Jana Rovenského.

Komora OZE (zde) má ve svém předsedovi Štěpánu Chalupovi (ročník 1978) výraznou mediální tvář. I našemu portálu iUHLI.cz poskytl rozhovor. S titulkem Česko by mohlo „jet“ jen na vítr, vyšel v prosinci minulého roku a přečíst si jej můžete zde. Na tento text reagoval velmi kriticky think tank Realistická energetika a ekologie, jejíž materiál jsme pod titulkem Česko by jen na vítr nemohlo „jet“ ani náhodou vydali ve dvou dílech v únoru letošního roku (zde a zde). I z toho je zřejmé, jakým směrem se nejspíš bude ubírat jeho působení v Uhelné komisi.

S Martinem Sedlákem (ročník 1982), který je programovým ředitelem Svazu moderní energetiky, jsme rozhovor na iUHLI.cz dosud nepřinesli. Měli jsme zájem o rozhovor s jeho kolegou, výkonným ředitelem Svazu Tomášem Buzrlou, ale ten nám jej nakonec poskytnout odmítl.