Kdyby se nejbohatší Čech Petr Kellner rozhodl obětovat půl procenta svého současného jmění, které podle magazínu Forbes čítá 306 miliard korun, mohl by Česko na celý rok zbavit škodlivých emisí oxidu uhličitého.
Tedy čistě teoreticky, pokud by se rozhodl vykoupit emisní povolenky, které si průmyslové podniky kupují proto, aby mohly do vzduchu vypustit více CO2, než kolik povoluje úmluva OSN a navazující evropská pravidla, napsaly Lidové noviny.
Čtěte také:
Jak na emise z uhlí v Polsku
Polsko chce podporu pro uhelné elektrárny
Tomu, jak by nejbohatší lidé světa mohli učinit život na planetě Zemi lepší, se věnuje takzvaný Robin Hood Index. Ten aktuální, sestavený agenturou Bloomberg, se přitom zaměřuje právě na vypouštění emisí. Česko sice mezi porovnávanými zeměmi chybí, při aplikování stejné metriky, tedy jak velkou část jmění by nejbohatší občan musel vynaložit na pokrytí národní produkce CO2, ovšem vyjde, že Kellnerovo jmění by vyčistilo český vzduch dokonce na 191 let. Majitel finanční skupiny PPF je na tom v tomto ohledu dokonce ještě lépe než zakladatel nábytkářského gigantu IKEA Ingvar Kamprad, jehož majetek by pokryl švédské emise na 150 let.
Ze 44 zkoumaných zemí a jejich miliardářů jsou jen dva případy, kdy by jmění tamního největšího boháče na výkup ročního objemu emisních povolenek nestačilo. Brazilský investor Jorge Paulo Lemann by potřeboval svých 29 miliard dolarů (v přepočtu asi 644 miliard korun) rozmnožit ještě o 2,5 procenta. Zato Jackovi Ma, zakladateli internetového gigantu Alibaba, by na napravení škod způsobených čínským průmyslem, který je největším světovým znečišťovatelem ovzduší, nestačil ani dvojnásobek jeho majetku. A to se jeho jmění odhaduje dokonce na 37 miliard dolarů.
Bez zajímavosti není ani to, že majetek amerického prezidenta Donalda Trumpa, který se nedávno rozhodl odstoupit od pařížské klimatické dohody, jež stanovuje pravidla pro úrovně znečištění, by stačil na pouhých osm procent roční produkce CO2 v USA. Tamnímu seznamu boháčů však vládne otec Microsoftu Bill Gates, jenž by mohl zabránit více než dvouletému vypouštění škodlivých plynů nad Severní Amerikou.
Samotný systém emisních povolenek a obchodování se už před lety téměř zhroutil a v praxi emise moc nesnižuje. Evropská unie jej zavedla roku 2005 na základě Kjótského protokolu OSN. Tehdy benevolentně stanovené limity CO2 se každoročně snižují, což by mělo vést k tomu, aby už za tři roky bylo celkové znečištění o 21 procent nižší než v roce 2005. V roce 2030 pak o 43 procent a v roce 2050 dokonce o 90 procent.
Jenže ekonomická krize snížila výrobu, a tím i emise, takže povolenek byl na trhu nadbytek, firmy s nimi hojně obchodovaly a ceny padaly. Místo nárůstu jejich cen tak následoval strmý propad.
Z historického maxima přesahujícího po pár měsících obchodování 28 eur opakovaně propadly pod tři eura. Pro rok 2017 stanovilo české ministerstvo životního prostředí cenu 5,42 eura, v přepočtu 135 korun za kus. Na trhu se však mohou ceny dostat ještě níže. Každá povolenka přitom opravňuje vypustit do ovzduší tunu CO2. EU už proto hovoří o revizi svých 12 let starých pravidel pro stropování a obchodování, která se ukázala jako nefunkční, nahrazuje je vyššími pokutami. Reforma plánovaná na rok 2019 má snížit přebytek povolenek na trhu, a zvýšit tak jejich cenu. Ty přebytečné by pak měly putovat do takzvané rezervy tržní stability, z níž by se zpět na trh mohly dostat jen v případě zvýšené poptávky.
Mohlo by vás zajímat:
VIDEO: Liebherr – vzpoura strojů
Největší bagr na světě udělal kariéru ve filmu
Jak se rodí kolosy na čtyřech kolech