Knotek: Válka mění názory europoslanců na uhlí

„Dnes se trend otáčí ve prospěch jádra, někteří hovoří dokonce o jaderné renezanci. A to z jediného důvodu. OZE jsou důležité, ale mají také své nevýhody a jen s nimi to v Evropě prostě nedáme,“ říká v rozhovoru europoslanec Ondřej Knotek. Foto: europarl.europa.eu

Evropská komise má ve světle ruského napadení Ukrajiny navrhnout realistické korekce svých „klimatických plánů“ tak, aby jejich plnění neohrožovalo bezpečnost států v Evropě. Evropský parlament jí při tom však dává zbytečně velký prostor.

Současný europarlament je ve svých názorech dlouhodobě zelený, prosazuje nekriticky obnovitelné zdroje a nelíbí se mu jádro. Uhlí chce odstavit co nejdříve, protože europoslanci chtějí, aby EU byla „klimatickým lídrem“. Zda to má reálný význam pro světové klima, či zda na to státy v Evropě mají podmínky a prostředky, zatím nebrali v úvahu. Podle europoslance Ondřeje Knotka (ANO) však napadení Ukrajiny Ruskem a z něj plynoucí energetická nejistota většině poslanců připomněla, že uhlí a jádro nejsou tak špatné zdroje energií. Navíc fungují spolehlivě, což je to, co energetika a Evropané potřebují.

Změnila válka na Ukrajině pohled europoslanců na energetiku a celý Green Deal či jeho harmonogram?

Určitě změnila.  Stejně jako u koronakrize před dvěma lety máme v evropském parlamentu dva typy poslanců. První skupina věří, že Green Deal je řešení a tedy že jediná cesta je mít obnovitelné zdroje „více a rychleji“. Druhá skupina, do které se řadím i já, vnímá nutnost upravit Green Deal dle potřeby, dopadů a rizik. Čili někde zpomalit, někde klidně přidat a někde zvolit jinou cestu. Za tímto účelem jsme iniciovali několik dní po invazi Ruska na Ukrajinu dopis Evropské komisi, aby tyto dopady vyhodnotila a navrhla nutné změny v platné, či vznikající legislativě.

Zelená lobby chce zneužít válku na Ukrajině

Válka na Ukrajině přinesla zajímavé posuny. Třeba němečtí europoslanci připouštějí, že není v tuto chvíli vhodné uzavírat fungující jaderné elektrárny, přitom takový postoj by ještě před půl rokem byl naprosto nepředstavitelný. Také mnoho poslanců napříč frakcemi připustilo, že útlum uhlí neproběhne v EU tak rychle, jak se plánovalo. Vášnivá debata se odehrává k otázce diverzifikace plynové sítě a souvisejícím pátém listu PCI (Projects of ommon interest), který takovéto projekty obsahuje. Jedna, z mého pohledu ideologická část poslanců, už nechce ani jedno euro investovat do jakékoli fosilní infrastruktury, zatímco druhá část to vnímá jako nutnost k diverzifikaci od ruského plynu.

Mimochodem, dá se říct, která z těch dvou skupin má navrch?

V tuto chvíli ta racionální skupina posiluje a mohla by mít lehkou převahu. Bohužel, nemáme na sobě dresy, takže to zatím nelze zcela jasně stanovit.

Co si od dopisu Evropské komisi slibujete? Je vůbec povinná se jím zabývat, nebo se podle něj řídit? Nebylo by efektivnější, kdyby se na něčem takovém shodla Evropská rada a komisi to jednoduše nařídila?

Dopis jsme iniciovali rychle, aby komise cítila podporu od poslanců k okamžitým krokům. Zároveň jsme vyzvali komisi, aby tyto kroky byly technologicky neutrální. Zjednodušeně řečeno, aby to také nebylo jen o těch obnovitelných zdrojích a energetické účinnosti, které jsou samozřejmě také důležité, ale aby právě zvážili i například rychlost odklonu od uhlí, tam kde mělo být nahrazeno přechodně plynem dováženým z území mimo EU, nebo aby zvážili jiné bezemisní technologie, jako je jádro.

Kroky komise v posledních dnech jdou tímto směrem, třeba také i díky naší iniciativě. Určitě by pomohlo, kdyby Evropská rada dala podobný impulz, nicméně realita je taková, že závěry Evropské rady bývají spíše obecnější a dávají prostor pro následné konkrétnější politické dohody.

Putinovo brutální poselství evropské energetice

Nicméně Evropská komise obecně dále razí přístup, že více OZE nás zbaví energetické závislosti na Rusku. Jenže v současnosti, se současným stavem technologií, by to znamenalo výměnu závislosti na Rusku za závislost na počasí. Uvědomují si něco takového europoslanci?

Všichni určitě ne… Ale troufnu si říct, že většina ano. Zaznamenal jsem už například argumenty „Tak rychle OZE v potřebné kapacitě nevybudujeme, čím budeme příští zimu topit?“ Vcelku přirozeně poslanci hovoří o pomalejším odklonu od uhlí či nutnosti nákupu plynu jinde, hovoří se o stavu plynu v zásobnících. Z debat cítím větší otevřenost k dialogu i ze strany hodně zelených kolegů. To tu dříve nebylo. Uvidíme, jak dlouho to vydrží.

Na druhou stranu, v těchto dnech a týdnech probíhají velmi intenzivní jednání k různým částem klimatického balíčku Fit for 55 a ty jsou zatím bez zásadní změny původních pozicí jednotlivých parlamentních politických skupin. Nicméně připouštím, že je jistá setrvačnost je logická a bude nějakou dobu trvat, než parlament dokáže zohlednit válku na Ukrajině konkrétními změnami v projednávané legislativě. Koneckonců s návrhy úprav v jednotlivých legislativách by měla přijít nejprve Evropská komise.

Jenže Evropská komise v otázkách energetiky a energetické bezpečnosti je stále tvrdošíjně odtržená od reality. Loni jste byl jedním ze zadavatelů recenzované studie, která dokládá, že Česko a Nizozemsko nemá dost volného místa na to, aby mohly přejít na OZE (zde). Bere to v Bruselu někdo v úvahu? Třeba Frans Timmermans?

Ta studie rozhodně měla význam. V Bruselu ji zaznamenali, ale ne každý se s jejími závěry dokázal ztotožnit. Timmermans původně žádal data a když je dostal, tak svůj postoj stejně nezměnil. On ze své podstaty nebude nikdy pro jádro. Je to ale politik, který umí pružně reagovat na měnící se politickou většinu. Dnes se trend otáčí ve prospěch jádra, někteří hovoří dokonce o jaderné renezanci. A to z jediného důvodu. OZE jsou důležité, ale mají také své nevýhody a jen s nimi to v Evropě prostě nedáme.

Síkela: Plynový mezičlánek asi vynecháme

Frans Timmermans před válkou označil soustředění ruských vojsk u hranic Ukrajiny za Putinův trik, jak odvrátit pozornost od takzvané klimatické krize. Neotřáslo to jeho – zatím neochvějnou – pozicí v unijních strukturách?

Ten výrok jsme zaznamenali, myslím, že většině kolegů přišel velmi úsměvný. Určitě si tím více fanoušků nezískal. Na druhou stranu toto pondělí měl vcelku konstruktivní vystoupení na výboru ENVI (Výboru Evropského parlamentu pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin). Tam například jasně oponoval hlasům některých poslanců, volajících po okamžitém embargu na ruské fosilní komodity po dobu konfliktu s tím, že musí být nejprve plán, jak tento výpadek alespoň částečně kompenzovat. Taktéž vyjádřil pochopení pro pomalejší odklon od uhlí v některých regionech unie.

Takže jeho pozici tenhle úplně pitomý výrok nijak neoslabil? Přestože byl opravdovou ukázkou fanatické zaslepenosti?

Každý může mít slabou chvilku. Ten výrok je zcela mimo, ale nemyslím si, že by tento výrok brala nějaká významná část veřejnosti, či politiků vážně.

Ve středu představila EK, konkrétně komisařka pro oblast energetiky Kadri Simsonová plán komise s názvem RePOWEREU. Ten má stabilizovat ceny energií pro domácnosti i firmy, zajistit naplněnost zásobníků s plynem na minimálně 90 procent 1. říjnu a také urychlit snižování závislosti na ruském plynu rychlejším rozvojem vodíku, biometanu a OZE. Jak tento plán hodnotíte? Z prvních reakcí, které na něj přišly z energetiky, je stejně nereálný jako, celý Green Deal. Například prý není možné získat tak rychle tolik plynu od jiných dodavatelů. Buď nemají dostatečnou kapacitu oni, nebo ji nemají státy v Evropě, což je případ terminálů na LNG.

Ve středu byl představen rámec – ne detailní návrhy. A tady s vámi nesouhlasím, protože minimálně část jde správným směrem. Například flexibilita v daňové politice, či pravidlech státní podpory za účelem stabilizovat ceny, nebo snížit dopady vysokých cen energií je krok správným směrem. Samozřejmě za předpokladu, že ve vaší zemi je vláda, která chce občanům a firmám pomoci. Co se týče naplnění terminálů tak se jedná o kroky, jako jsou společné nákupy, které se osvědčily u vakcín proti koronaviru, či nasměrování prostředků z rozpočtu EU právě na naplnění zásobníků. Upřímně si myslím, že by to na následující zimu a i tu další mělo fungovat.

Ta část RePOWEREU, která se věnuje snížení závislosti na Rusku, vlastně nepřináší tolik nového, z čím by Green Deal již nepočítal. Bude záležet na konkrétních návrzích a také jak bude probíhat konflikt na Ukrajině.

EK chce skončit s ruským plynem do roku 2027

Plán komisařů počítá s rychlejším rozvojem výroby vodíku, biometanu a OZE. A také s tím, že se bude rychleji přecházet na elektřinu, aby se snížila závislost na ruské ropě. Jenže OZE bez akumulace nedokážou dodávat elektřinu stabilně. Jenže akumulace zatím vůbec není vyřešená…

Vodík bude důležitá součást energetického mixu, není to ale samospásné řešení. Taktéž biometan vždy pokryje jen zlomek poptávky. Má ale smysl s nimi počítat.  OZE narazí na své limity jak v rychlosti povolování – byť i to se do budoucna do jisté míry urychlí – tak ve veřejném vnímání, protože ne každý zvládne pohled na 20 větrníků „za humny“.  Proto jsem přesvědčen, že snaha nadiktovat všude plošně výhradně OZE půjde časem do ztracena. Je rozumné urychlit rozvoj OZE tam, kde to dává smysl a kde je na ně ještě místo.

Nemusí jít přitom vždy o veliké zdroje. Můžeme třeba rozvíjet na venkově decentralizované komunitní ostrovní systémy. Propojit tak v rámci mikroregionu zemědělství, odpadové hospodářství, OZE v rozumném rozsahu a uložení energie akumulací, či výrobou vodíku. To má smysl a to je také součástí toho plánu.

Komise však zřejmě vůbec nereflektuje, že uhelné a jaderné elektrárny jsou jedinými kapacitními a bezpečně dodávajícími zdroji. Vy jste zmínil, že Frans Timmermans vyjádřil pochopení pro pozdější odchod od uhlí v některých regionech. Byl v tomhle směru nějak konkrétní, nebo šlo jen o obecnou floskuli?

O nutnosti zpomalit odklon od uhlí, nehovoří jen Timmermans. Řekli to například němečtí zelení, kteří jsou dnes součástí spolkové vlády. Ze strany Timmermanse a eurokomisařky Simsonové to jsou prvotní obecná vyjádření a jdou, řekněme tím lepším možným směrem. To důležitější bude změna konkrétní legislativy a ta teprve přijde.

V Česku se schyluje k aktualizaci Státní energetické koncepce. Pokud chceme omezit závislost na plynu, nemůžeme na něj v energetice a teplárenství přecházet. Tím spíš, že plyn představuje stejnou, ne-li vyšší emisní zátěž oxidem uhličitým, než jakou způsobuje uhlí, čili přechod na něj nedává z hlediska klimatistů smysl. Tím pádem musí stejně republika stavět na jádru a uhlí, dokud se nepodaří vyřešit fatální problémy OZE. Což vypadá, ve vztahu ke komisi i europarlamentu, jako problém…

Jak jsem již řekl, v „bruselské bublině“ dochází v důsledku invaze na Ukrajinu k posunu ve smyslu zpomalení odklonu od uhlí. U jádra ten posun nastal již dříve.

Navíc jádro, to jsou v reálně dohledné budoucnosti štěpné reaktory čtvrté generace, které produkují výrazně méně odpadu, či bezodpadové fúzní reaktory. Jádro bude potřeba nejen pro dosažení klimatických cílů pro rok 2050, ale i k jejich udržení po roce 2050.