Hlavními dlouhodobými problémy kvality ovzduší v České republice zůstávají podle každoročního hodnocení ČHMÚ dva typy polutantů. Jsou to prachové částice a benzo(a)pyren. Uvedl to Jiří Vecka z Teplárenského sdružení ČR.

Imisní limity prachových částic byly v roce 2013 dle ČHMÚ překročeny na 5,7 procentech území ČR se zhruba 15,9 procenty obyvatel. Imisní limity benzo(a)pyrenu byly překročeny na 17,4 procenta plochy území republiky a podíl zasažených obyvatel je odhadován na 54,5 procenta.

Oba tyto nelichotivé ukazatele se dlouhodobě nezlepšují i přes zásadní redukci emisí z velkých zdrojů, z průmyslu a energetiky, za posledních pět let. Vyjma malých zdrojů v domácnostech ostatní sledované sektory snížily své emise. V případě zdrojů v energetice a průmyslu došlo dokonce k výraznému snížení o více než 40 procent. Tento příznivý trend bude i díky dalším legislativním požadavkům na velké zdroje pokračovat.

Přes takto razantní snížení nedochází k podstatnému zlepšení ovzduší v obcích, proto zadala vláda České republiky úkol ministerstvu životního prostředí (MŽP) zpracovat analýzu problematiky zkvalitňování ovzduší v obcích, které je ovlivňováno zejména spalováním nevhodného paliva v lokálních topeništích. Analýza ukázala, že za současnou kvalitu ovzduší mohou z velké části právě malé spalovací zdroje v domácnostech.

V případě nejproblematičtějšího polutantu benzo(a)pyrenu je situace zcela alarmující. Tento polutant je přitom více než ze tří čtvrtin produkován v lokálních topeništích. MŽP v analýze také podotýká, že vliv spalovacího zdroje na ovzduší ovlivňuje typ a stáří spalovacího zařízení, způsob jeho obsluhy a údržby a rovněž kvalita používaného paliva.

Zlepšení současné situace díky stávajícím legislativním opatřením tak lze očekávat spíše v horizontu roku 2022, přičemž i tento cíl (výměna velké části stávajících kotlů) může být ohrožen s ohledem na nedostatečné veřejné zdroje k podpoře nákupu nových kotlů či změně způsobu vytápění.

Pro skutečné zlepšení kvality ovzduší je podle Vecky nezbytné také zrychlit výměnu nevyhovujících zařízení jak represivními ekonomickými nástroji (např. další etapa ekologické daňové reformy zdaňující paliva dle vlivu na kvalitu ovzduší nebo postihnout nevyhovující lokální topeniště vyšší sazbou daně z nemovitostí nebo místního poplatku atd.), tak motivačními nástroji typu společného programu na podporu výměny kotlů – tzv. „kotlíkové dotace“. „Jedno je ale jisté. Bez účinných opatření na úrovni lokálních topenišť se zlepšení kvality ovzduší v dohledné době nedočkáme,“ míní Vecka.