Cena elektřinypro spotřebitele de facto vzniká jako kombinace výsledku na dvou „trzích“, které se od sebe cenově vzdalují. Jenže veřejnosti se obvykle prezentují jen ceny z jednoho z nich. S bývalým členem rady ČNB ekonomem Lubomírem Lízalemjsme mluvili o vývoji cen elektřiny.
„Neoddiskutovatelným důkazem, že fotovoltaika a větrné elektrárny jsou nerentabilní, je skutečnost, že jejich investoři požadují od státu nejen investiční, ale opět i provozní podporu,“vysvětluje v rozhovoru Lubomír Lízal, bývalý člen bankovní rady České národní banky. Vysvětluje také, proč je cena elektřiny vysoká, i když její ceny podle zpráv klesají. I to, proč se tento trend nezmění. A došlo i na to, co by zejména mladým lidem pomohlo, aby v energetice dokázali odlišit fakta od ideologie. Aby například poznali, kdy občasné zdroje energie šetří paliva a kdy nikoli, a to, že současně s tím, když přestanou šetřit paliva, začnou komplikovat fungování sítě.
Proč je cena elektřiny vysoká, když podle všelikých zpráv klesá, ví jen málo kdo a ještě méně lidí o tom mluví. Vy říkáte, že důvod je jednoduchý a zároveň neoddělitelně spojený s nestabilně dodávajícími a neřiditelnými občasnými zdroji elektřiny (OZE).
Důvod je skutečně jednoduchý, ale je vhodné jej vysvětit trochu šířeji. Všechno se to vlastně odvíjí od toho, zda funguje trh, nebo nefunguje. Energetika v prostoru EU se již delší čas nevyvíjí podle konkurence a trhu, ale podle dopadů státních zásahů. Výsledky jsou logicky nikoli tržní, nýbrž regulační. Dopady regulací přitom ještě násobí míra nepochopení toho, jak vlastně energetika funguje.Slovo trh se používá už jen jako zástěrka.
Tím nemyslím jen povolenky, jejichž cena závisí na politických rozhodnutích, tam je to snad zřejmé. Že se s nimi obchoduje neznamená, že jejich cena není přímý důsledek politického rozhodnutí kolik jich bude k dispozici. Optimista v tom vidí cestu, jak elegantně změnit energetický mix, realista vidí i jiné efekty, které nevyhnutelně přijdou a mohou mít i věší dopad. Rád bych se zastavil u těch méně viditelných dopadů mimo povolenky.
Elektřina je jediný produkt, který neumíme levně a masivně skladovat a tak se výroba v každý okamžik přizpůsobuje poptávce, aby byla zachována fyzikální rovnováha mezi poptávkou (spotřebou) a nabídkou (výrobou). Jde o sice komplikované, ale funkční řešení. Jelikož máme z minulosti robustní soustavu s nadbytkem kapacit, tak nebyly problémy natož blackout a tahle část proto byla mimo veřejnou diskusi. Masivní zapojení neřiditelných zdrojů však vedlo k změně kvality z hlediska celé distribuční sítě. Dřív byly všechny zdroje řiditelné. Tím pádem bylo možné podle potřeby zvyšovat a snižovat jejich výkon. Díky tomu nebyl velký rozdíl mezi silovou elektřinou a elektřinou pro regulaci výkonu. A proto nebyl ani velký rozdíl v ceně těchto dvou typů elektřiny. O tom svědčí i to, že ještě před pár lety dával ČEPS za regulační elektřinu asi sedm miliard ročně. Poslední čísla byla asi trojnásobek, dvě desítky miliard ročně (ČEPS na ně čerpá dotace zde). I z toho je vidět, jak moc se od sebe silová a regulační elektřina cenově vzdálily. A to máme OZE pořád relativně málo.
Tohle by také bylo dobré přiblížit…
Dříve si byly zdroje v podstatě rovny z hlediska kvality řiditelnosti, rozdíl byl jen v nákladech na „palivo“. Nyní máme v soustavě občasné zdroje, které mají přednost a vyžadují, aby se jim jiné zdroje přizpůsobily. A to je problém. Kvůli tomu je velký rozdíl mezi silovou elektřinou pro takzvané základní zatížení a elektřinou potřebnou pro regulaci sítě. Čím víc OZE, tím bude rozdíl větší. Což vede k tomu, že trh se silovou a s regulační elektřinou se reálně rozdělily a stále se navzájem vzdalují. Protože regulační elektřiny je potřeba víc a víc, a přitom je méně těch zdrojů, které ji v minulosti poskytovaly.
To je to, co si neuvědomujeme. Ale uvědomit si to musíme, jestli chceme pochopit, proč je elektřina pro koncové odběratele drahá, i když producenti ji prodávají za méně, než dřív.
Čili údaje o ceně elektřiny na burze pro odběratele nemají valnou hodnotu. Protože pro cenu je rozhodující něco jiného.
Ano. Silová elektřina může zlevňovat, ale ve skutečnosti, kvůli potřebě regulační elektřiny pro fungování sítě adalším nákladům na distribuci pak celková konečná cena roste (např. zde). Protože se do výroby přidávají drahé zdroje i nové investice (paroplynové elektrárny, pozn. red.), aby bylo možné síť uřídit. A dokud budou v sítích nevyřešené ekonomické preference OZE, tak se na tom nic nezmění. Leda k horšímu.
Jenže OZE mít v sítích budeme, protože zachraňujeme klima…
To je další skutečnost, kterou řada lidí nechápe, nebo nechce chápat. Když je OZE málo, tak skutečně šetří konvenční paliva, čili snižují jejich spotřebu. Jenže jakmile se jejich podíl zvýší, už to se šetřením není žádná sláva a navíc je daleko těžší udržet stabilitu sítě. Takže začne růst cena elektřiny. A tak pořád dokola. Dobře je to vidět na Německu, které, ač masivně staví OZE, tak zároveň má dotační kapacitní mechanismy pro uhelné elektrárny. Mantra o tom, že tou správnou reakcí je víc a víc OZE, která zní jak z EU tak domácích úst, je nesmysl. S OZE je to jako s dětmi. Když jsou malé, jsou s nimi malé problémy a velké radosti. Když máte málo OZE, máte s nimi také jen malé problémy a dobrý užitek.
Pokračování zítra.