Konkrétních čísel a faktů není v návrhu antifosilního zákona zatím mnoho a i ty, které zde jsou, s sebou přinášejí otazníky.
Diskuse k návrhu antifosilního zákona se rozbíhá do šíře. Zkusme se ale na chvíli soustředit jen na hlavní čísla a fakta, která lze v návrhu nalézt, a něco o nich říci, byť s nemalou mírou zjednodušení.
Čtěte také:
Beneš: Uhlí je stále strategická surovina
Potopí antifosilní zákon naší konkurenceschopnost?
Jaká najdeme čísla? Za jediný významný číselný údaj lze označit ukotvený závazek: „snížení závislosti ČR na fosilních palivech, jež bude v roce 2050 odpovídat snížení emisí skleníkových plynů minimálně o 80 procent v porovnání s rokem 1990“. Tím číselný průzkum v zásadě končí. V textu lze sice nalézt ještě dvě, tři další čísla, ale mají spíše technickoorganizační povahu.
Co lze označit za konkrétní sdělení? Například odkaz na plnění mezinárodních závazků v souvislosti s účelem antifosilního zákona. I když to není výslovně řečeno, vzniká dojem, že přijetím zákona se vyplní nějaká mezera české a evropské legislativy. Návrh pak ukládá vládě povinnost stanovit nařízením dílčí cíle na každých 5 let odvozené od výše uvedeného cíle hlavního.
Dále návrh zákona zřizuje třináctičlennou Radu pro ochranu klimatu, její složení, statut, jednací řád apod. stanoví ministr životního prostředí. Součástí návrhu je rovněž úkol zpracování Politiky ochrany klimatu na období minimálně 30 let. Zpracovává ji Ministerstvo životního prostředí, schvaluje vláda. To jsou asi ta hlavní sdělení, i když bychom mohli pokračovat dále výčtem drobnějších upřesňujících technickoorganizačních opatření.
Co k tomu říci? Vše se asi odvíjí ze dvou otázek: co návrh zákona přináší nového, či převratného z pohledu ochrany klimatu a nakolik může znamenat rizika pro fungování domácnosti a podniků.
V prvém případě, míra snížení emisí v horizontu roku 2050 není novinkou, ale spíše jen opakováním. Evropské cíle hovoří o snížení emisí v intervalu 80-95 procent, antifosilní zákon je svým závazkem tedy na spodním okraji tohoto intervalu.
Vymezení cesty poklesu emisí na snížení spotřeby fosilních paliv (fosilními palivy není jen uhlí, ale ropa i plyn) se naopak zdá být určitou novinkou. Formulace použitá v návrhu totiž budí pocit, že jde o jediné možné řešení. Postupů ke snižování emisí skleníkových plynů existuje však více a úspěch bude spíše v jejich kombinaci než pouhým zavrhováním fosilních paliv.
Ve druhém případě mohou právem existovat obavy, že takto formulovaný zákon může přinést komplikace například v podobě zdražení energií koncovým uživatelům. Z návrhu dýchá totiž určitá jednostrannost, třeba z určitého posunu kompetencí (k MŽP) nebo možnosti relativizace dokumentů přijatých dříve (např. Státní energetická koncepce); snad to není z mé strany přehnaný odhad.
V každém případě je asi třeba podrobnějších analýz. A snad by se v nich nemělo zapomenout i na to, že fosilní paliva nejsou jen strašákem, ale mají v současnosti také řadu výhod, například vybudovaný systém zpracování, distribuce, a to za přijatelných cen. Klimatické cíle a využití fosilních paliv se nemusí za každých okolností stavět proti sobě.
Je na místě ještě připomenout, že každý zákon provází v legislativním procesu důvodová zpráva. Ta, až bude k dispozici, mohla by snad něco osvětlit.
Mohlo by vás zajímat:
Zeman: Štýsovy rekultivace proměnily celý region
Z dolu ve Virginii udělali golfové hřiště
Lužický kraj se mění v zemi jezer