Těžební společnost OKD se před pěti lety po vypuknutí koronavirové pandemie ocitla v přímém ohrožení své existence. Kvůli šíření nemoci a souvisejícím vládním nařízením musela zastavit těžbu, což pro ni znamenalo značné finanční náklady, a nebylo jasné, zda se za dané situace podaří provoz obnovit. Firma to ale i díky pomoci státu zvládla a déle než dalších pět let mohla dobývat černé uhlí. ČTK to řekl projektový manažer OKD Luboš Dúbravka, který byl v době pandemie v podniku covidovým manažerem.
„Finanční kondice byla velmi negativní. Představenstvo si uvědomovalo, že rozhoduje směrem možná k zániku podnikatelské činnosti společnosti a nastane tu příběh 8000 lidí nezaměstnaných a dalších skupin navázaných na společnost, které budou trpět tím, že OKD skončí,“ řekl Dúbravka.
Udržet podnik v chodu už ale podle něj v té chvíli nebylo možné. Do práce nesměli nemocní zaměstnanci a v karanténě museli zůstat všichni, kdo s nimi přišli do styku. O tom, že jsou nakažení, se přitom horníci dozvěděli třeba až z testů.
„Přijdete do stadia, kdy zjistíte, že na jednoho pozitivně testovaného musíte vytrasovat deset, 12, 15 lidí. V tom případě jste skončili jako firma, protože nemá kdo pracovat. A těch 15 lidí vůbec nemuselo mít žádné příznaky. Spousta z nich nebyla nemocných, ale museli jste je dostat mimo kolektiv. Jsme opravdu specifické prostředí, kde se lidé sdružují, ať je to při příchodech k jámě, při fárání do dolu, přímo na pracovištích, v koupelnách. Takže se nešlo vyhnout kontaktům a dopadli jsme tak, jak jsme dopadli,“ řekl vrchní směnový mistr Josef Amruz.
Lidé v dole musí pracovat velmi blízko u sebe a navíc je tam v chodu nucená ventilace, která případný virus roznese. OKD kvůli bezpečnosti v dole využívá i elektronické sledování pohybu zaměstnanců. Když někdo ohlásil, že je nakažený, dalo se tak zpětně vysledovat, jak se nákaza šířila. „Vyjeli jsme si třeba dvě směny zpět, kde se kdo pohyboval a jak za sebou. Ten člověk byl třeba na začátku procesu, v té nucené ventilaci, a z 15 dalších bylo 12 v řadě za ním jak housky na krámě nakažených. Takže jsme věděli, že to je neúnosné, že to nejde,“ popsal Dúbravka.
První nakažení byli v OKD potvrzeni v polovině května 2020. Hygienici poté nařídili plošné testování na Dole Darkov. Potvrzených nákaz přibývalo po desítkách, 20. května už jich bylo 113, o čtyři dny později přes 200, za další tři dny počet nakažených překročil 300. Firma 25. května Důl Darkov odstavila. Na konci června se přistoupilo k testování v dolech ČSM Sever a Jih. Mezitím například organizace Greenpeace podala na OKD a jeho vedení trestní oznámení pro podezření z šíření nakažlivé nemoci.
Ukázalo se, že v Dole ČSM je nakažena více než pětina lidí a OKD oznámilo, že 3. července v celém podniku přeruší těžbu. Pracovníci doly zajistili, aby zachovali jejich bezpečnost. Těžbu podnik obnovil 14. srpna. Státní firma Prisko, jejímž prostřednictvím vlastní stát OKD, vložila do firmy 600 milionů korun navýšením základního kapitálu. „Jenom díky tomu jsme vlastně mohli dál existovat a díky tomu asi OKD tu ještě dneska je takové, jaké je,“ řekl Dúbravka. Jen za ochranné pomůcky podle něj podnik zaplatil přes 100 milionů korun a kvůli zastavení provozu se dostal do obrovské ztráty.
„Situace na trhu nám pomohla se dostat v posledním období do docela slušné finanční kondice a tu půjčku, respektive navýšení základního jmění, jsme už akcionáři vrátili v plné výši,“ řekl Dúbravka. Bez pomoci by už podle něj firma neexistovala, vyčerpala veškeré zdroje na testování a na ztráty z odstavení provozu.
Amruz řekl, že jen testů provedl podnik za celé období téměř 145 000. Dúbravka vyzdvihl obětavost zdravotníků, pracovníků laboratoří a mnoha dalších lidí, kteří se na opatřeních v OKD podíleli. Problém ale byl podle něj v tom, že po vypuknutí pandemie nebyly k dispozici ochranné pomůcky, dezinfekce, bylo obtížné se kamkoli dovolat. V OKD pracuje mnoho pendlerů z Polska a Slovenska, ti měli potíže dostat se přes hranice i k testům.
Horníci v některých místech používají při práci respirátory běžně a OKD jim počty neomezuje. V době pandemie ale bylo nařízeno používání respirátorů plošně a spotřeba začala razantně stoupat. Zpočátku, když byla možnost, si je ještě lidé i odnášeli domů. „Potom jsme museli přistoupit k nějakému omezení, protože dodávky nebyly v takovém množství, které jsme potřebovali,“ řekl Amruz. Respirátory navíc stály i desetkrát tolik, co před pandemií.
Technolog Robin Przeczek řekl, že zavádění opatření bylo po vypuknutí pandemie hektické. „Pro mě osobně byly nejhorší ty respirátory, že to bylo povinné, protože v dole je někde takové teplo, že dva i tři respirátory za šichtu jste měl úplně mokré, takže přes to nešlo dýchat. Jinak se to dotklo hlavně dělníků, party se nemohly potkávat, předávat si informace,“ řekl Przeczek.
Amruz řekl, že před Dolem Darkov nastaly skoro vojenské manévry. „Jednoho rána se objevilo šest vojenských vozidel se zdravotníky, s armádními mediky, kteří tady začali dělat úplně první hromadné odběry. Víceméně se to učili a byl to takový první velký impuls, kdy jsme se jako OKD proflákli, protože se objevila spousta fotografií z té akce. A vešli jsme, opravdu si myslím, do dějin covidu v České republice,“ řekl Amruz.
Dalším firmám podle něj později zkušenosti dolů pomohly, OKD, Karvinsku i celému Moravskoslezskému kraji to ale přineslo jen negativa. „Kvůli těm výsledkům jsme byli označeni jako nejhorší cluster a šiřitelé nemoci víceméně po celé republice. Jak veřejný tlak, tak i vnitřní tlak byl významný a při nedostatku jak respirátorů, tak dezinfekce, všeho možného, co s tím souviselo, to bylo organizačně hodně náročné zvládnout,“ řekl Dúbravka.
Zaměstnanci OKD měli nucené volno, ale ubytovatelé po celé zemi jim rušili pobyty. „Jak jste v republice řekl, že jste z OKD, tak vám zrušili hotel a nikdo nesměl přijet. Stačilo říct, že je člověk z Karviné. Všude se to na nás hrnulo,“ řekl Dúbravka.
Podle technologa bylo výhodou, že ušetřili dovolenou, ale všude je brali jako původce nákazy. „Někteří kolegové mi říkali, že na začátku, když byli v karanténě, tak je sousedi chtěli vyhodit z baráku. Vy nám to tu zamoříte, vy nás zabijete – takové byly ze začátku názory, to bylo nepříjemné,“ řekl Przeczek.
Aby po šestitýdenní odstávce mohl podnik obnovit a udržet provoz, rozhodl se pro pravidelné plošné testování. „Jenže PCR testy nebyly, nebyly kapacity laboratoří, nebyla možnost rychle se dostat k výsledkům,“ řekl Dúbravka. Na výsledky testů se podle něj čekalo i déle než týden.
„Dokonce jednu dobu jsme i koketovali s myšlenkou, že seženeme ten vyhodnocovací stroj, normálně ho za prostředky OKD koupíme, někde ho do nějaké laboratoře umístíme, protože nebylo to na čem dělat. Ale on ten stroj taky nebyl,“ řekl Dúbravka. Provoz se podle něj podařilo udržet i za cenu dalších opatření, jako bylo častější testování, mezistupněm třísměnných provozů, zkracováním pracovní doby. Později přišla možnost očkování, i to se v OKD organizovalo hromadně.
„Nakonec jsme to zvládli. Měli jsme dohromady 4531 zjištěných pozitivit. Bohužel, máme asi dva kolegy, kteří zemřeli s covidem, o kterých víme, co se týkalo našich zaměstnanců,“ řekl Amruz. Svým způsobem vtipné je, že jednoho pozitivně testovaného horníka se jim nikdy nepodařilo dohledat. Kvůli velkému množství testovaných řešili vzorky z OKD hygienici telefonicky třeba i z Českých Budějovic. Řada horníků má přitom příjmení třeba z polského jazyka, které se snadno zkomolí.
„Když to dělali vojáci, byli z celé republiky. Slyšel něco polsky, něco napsal. To třeba i hodinu jsme luštili, až jsme se dostali k tomu, co to je vlastně za člověka, kterému ten vzorek patří. Z celého toho množství máme jediného nezjištěného, nějakého pana Mandáta. Byl tady, odebrali jsme vzorek, zahlásil jméno Mandát. Toho jsme bohužel nenašli,“ řekl Amruz.