Krajinu pod Krušnými horami, která desítky let sloužila jako dárce energie pro Česko, čeká změna. Odklon od hnědého uhlí v energetice přinese zavírání povrchových lomů. Ze skupiny Sev. en Česká energie je první na řadě lom ČSA na Mostecku. Obnovení krajiny po ukončení těžby se bude odehrávat v nové, moderní režii. „Spolu s člověkem tu dostane prostor i příroda,“ uvedl pro Mladou frontu DNES ředitel těžebních společností Severní energetická a Vršanská uhelná Petr Lenc.
Co se teď děje v lomu ČSA?
Pro laiky bych připomenul, že je to „jáma“ pod zámkem Jezeří nedaleko severočeského Mostu. Dotěžujeme zbytky uhelné sloje. V těžbě v lomu ČSA jsme došli až na územní ekologické limity, které stanovila vláda v roce 1991. Přestože za nimi jsou miliony tun nejkvalitnějšího uhlí, které je v Česku k mání, dál těžit nemůžeme, a tak končíme. Území připravujeme k závěrečné etapě rekultivace a sanace. K zahlazení stop po těžbě a navrácení krajiny člověku a přírodě.
Co tedy s lomem bude dál?
Až bagry dohlodají poslední zbytky uhlí… Každý těžař po sobě musí uklidit: zlikvidovat technologii, uvést prostor do bezpečného, stabilního stavu a připravit území na další využití. A v lomu ČSA to nebude jinak. Pracujeme na tom průběžně. Velká část těžební jámy už rekultivací prošla. Tam, kde se těžilo, jsou dnes vodní plochy, pole, louky, les. Teď se musíme stejně postarat i o zbytek. Důležité je při plánech myslet i na další využití území. Přece jen z regionu odchází velký zaměstnavatel a je nutné s územím naložit tak, aby byl prostor pro vznik nových pracovních příležitostí.
Kde se na obnovu krajiny berou peníze? Musíte dávat jako těžař něco stranou do kasičky?
To nám ukládá zákon. Každou vytěženou tunu uhlí, kterou z toho lomu vyexpedujeme, musíme zatížit nákladem, který tvoří zdroj peněz na následnou rekultivaci lomu. Tyto peníze ukládáme na zvláštní účet a jejich další využití schvaluje státní báňská správa. V současné době se mění plán rekultivací a sanací a změna přináší i úsporu. Zatímco původní plán, který počítal s kompletní rekultivací celého území, by vyšel na 2,3 miliardy korun, ten nový se zapojením moderních postupů a trendů bude levnější. Vyjde nás na 1,8 miliardy korun. „V kasičce“ na rekultivace a sanace máme tedy víc, než potřebujeme. Jsou to sice naše peníze, ale my tento rozdíl věnujeme státu.
Kolem budoucí podoby lomu ČSA je rušno. Původní plán ze 70. let byl jiný než aktuální řešení, které leží na stole. Jaké jsou rozdíly?
Oproti sedmdesátým letům, kdy začaly plány rekultivací a sanací ve všech lomech na severu Čech vznikat, se trendy posunuly. Větší důraz se klade na ekologický aspekt. Česká republika se připojila k ostatním zemím, které už dávno vnímají, že je třeba více dbát na potřeby přírody. V minulosti se nechávalo vše na lidech, člověk naplánoval, co v krajině bude žít, co a kde tu poroste. Ekologické organizace ale roky prosazovaly, aby příroda dostala větší prostor. A to se také v lomu ČSA podle nových plánů stane. I když jen v části celého území, v necelých dvaceti procentech. Důležitou změnou také je, že se více zvažuje budoucí využití území pro rozvojové zóny. Les a jezero lidem práci nedají. Před pár lety se pro veřejnost otevřelo jezero Most, které vzniklo zatopením hnědouhelného povrchového lomu a stalo se tak populární lokalitou, že tam byl během olympiády v Paříži oficiální olympijský festival.
Takovým způsobem se dál v rekultivacích pokračovat nebude?
U jezera Most i u jezera Milada bylo zadání od začátku poměrně jednoznačné a jasné: vytvořit příměstské rekreační oblasti. V té době nikdo neřešil, co to do budoucna bude znamenat z hlediska nákladů, kdo je bude platit a jakou výši budou mít, a kdo bude správcem území. Jen dopouštění vody do jezera Most a související práce si ročně vyžádají náklady zhruba 15 milionů korun. V případě jezera v lomu ČSA jdeme jinou cestou. Jde o přirozené napouštění jezera vodou, která v tomto místě je a stačí ji jen nakumulovat. Spodní voda, voda z horských potoků a dešťová voda. Poměrně rychle během několika let tak bude mít jezero solidní základ a hloubku desítky metrů. Pomalu pak bude dotékat, až dosáhne vyrovnané hladiny. Výpar bude roven přítoku. Bez zásahu člověka, bez dalších nákladů. Další výhodou takového přístupu k napouštění je čistota vody. Ta v jezeře v lomu ČSA nebude zatížena lidskou činností, jako je voda z řek. A v neposlední řadě, Ohře by svou kapacitou na zatopení všech hnědouhelných lomů, které budou na Mostecku postupně končit, prostě nestačila.
V poslední době se v souvislosti s lomem ČSA skloňuje slovo sukcese. Co to znamená?
Sukcese není v podstatě nic jiného, než že část území lomu necháte přírodě, ať si poradí sama. Na první pohled to vypadá, že horník skončí práci, upadne mu lopata a odejde. Ale tak to není. My musíme území dát do bezpečného a stabilního stavu. Teprve pak tuto část předáme Agentuře ochrany přírody a krajiny, ať ji dál obhospodařuje podle svých ryze ekologických a přírodě blízkých představ. Sukcese se bude týkat zhruba osmnácti procent celého území. Taková místa jsou z hlediska flóry a fauny cenná, protože se tu objevují druhy jinde na území Česka vzácné. Už dnes tu odborníci zaznamenali desítky chráněných rostlin a živočichů, které jinde v Česku buď nenajdete, nebo jen velmi vzácně. Je nutné ale opět zdůraznit, že to není koncept těžební společnosti, ale státu, jako majoritního vlastníka území.
A zbytek?
Tam bude dokončena klasická rekultivace. Je důležité říct, že i v rekultivacích, které se prováděly podle původních plánů, byla místa ponechaná právě sukcesi. Šlo o lokality, kde vznikl třeba přirozený mokřad. Šlo o izolovaná místa zabírající zhruba dvanáct procent rekultivovaného území.
Do plochy přirozené obnovy na ČSA se započítává i menší jezero, které tam má přirozeně vzniknout?
Do sukcesní plochy se počítá i ono budoucí jezero. Naplní se vodou, která do jámy přirozeně natéká z Krušných hor, ze srážek a přítoků podzemní vody, a kterou teď musíme čerpat. V oblasti hydrické rekultivace bude proto výsledek přirozené sukcese stejný jako při klasické rekultivaci, tedy vznikne jezero.
Česko je na špičce v Evropě – v cenách elektřiny a Německo opatrně reviduje Energiewende
Vy jste tento postup už loni testovali, když jste přerušili těžbu, že?
Ano, vypnuli jsme jednu z hlavních čerpacích stanic, abychom si ověřili výpočtové modely a vyzkoušeli si, jak rychle bude vodní hladina stoupat. Dnes je v centrální části jezero hluboké kolem 20 metrů.
Proti dnes prosazované variantě se sukcesí vystupuje spolek Krajina budoucnosti. Kritizuje odklon od původního plánu a mimo jiné tvrdí, že voda, která se shromažďuje na dně lomu ČSA, je už dnes toxická. Je to pravda?
To tvrzení neodpovídá realitě. Kvalitu vody sledují nezávislí odborníci, včetně akademiků a ekologických organizací, a zatím se ukazuje, že se parametry výrazně zlepšují. Už během jediného roku koncentrace některých látek klesla několikanásobně a v jezeře se objevily první organismy. Ale samozřejmě v každém lomu či dole se shromažďuje voda, která z hornin vymývá všechno, co je rozpustitelné, a vynáší to na povrch. Důlní voda obsahuje i různé další látky, minerály, kovy a tak dále. V přírodě by se voda vyčistila tím, jak samovolně stoupá vzhůru a prochází přes různé horninové vrstvy. V dolech a lomech se dostane ven rychleji, a proto je u každého důlního díla čistírna nebo úpravna důlních vod. Na dně lomu ČSA se hromadily nevyčištěné důlní vody, které se čerpaly do úpravny důlních vod a po úpravě vypouštěly do vodoteče. Tato nevyčištěná voda zůstala na dně budoucího jezera. Jde však pouze o látky, které se přirozeně v horninovém prostředí pod Krušnými horami vyskytují. Nic umělého, jedovatého, co by se do vody dostávalo odjinud činností člověka. Až při sanaci utěsníme jámu, důlní voda se nebude do jezera dostávat. Už nyní vidíme, že došlo k výrazné pozitivní změně. A to jsme na samém začátku. Postupem času se kvalita vody zlepší a nakonec bude mít kvalitu pitné vody. To se nám jednoznačně potvrzuje. Za několik let lidé uvidí vodu stejně čistou jako v jezerech Milada nebo Most.
Žijete v Ústí nad Labem, pracujete v Mostě. Kam si myslíte, že by se Ústecký kraj měl pohnout?
Pohledem pravidelného návštěvníka vidím kraj, který zemi živil energií a zaplatil za to velkou cenu… Ústecký kraj by si zasloužil, aby stovky kilometrů čtverečních postižených těžbou využil tak, aby akcelerovaly jeho rozvoj. Máme zde z 90 procent všechno, co investoři hledají. Dobré dopravní napojení, infrastrukturu, blízkost hranic s Německem, to všechno tady je. Potřebujeme, aby mladí lidé, kteří dnes v regionu žijí, neutíkali pryč. Měli by mít důvod zůstat. A díky tomu posuneme kraj někam dál. O region se zajímá řada investorů. S mnohými z nich jsem osobně v kontaktu a řešíme možnost vybudovat nové výrobní kapacity. Proto vznikl projekt Green Mine, jehož cílem je připravit podmínky tak, aby se území po těžbě mohlo rychle využít pro nové projekty. Já jsem patriot. Náš region by si zasloužil novou éru nastartovat co nejdřív.