Přírodovědec Michal Porteš už léta nahlíží objektivem dalekohledu a fotoaparátu na přírodu posttěžební krajiny severních Čech a sleduje její vývoj.
Po fascinujících záběrech stohlavých stád jelenů, kteří sem v zimě přišli za potravou, se mu podle deníku Mladá Frontá Dnes v nově zřízené národní přírodní památce v lomu ČSA podařilo nafilmovat i jarní život mnohdy skrytých a ohrožených živočichů, kteří zde v unikátním prostředí otevřených ekosystémů nacházejí ideální podmínky. „Video zachycuje nejhezčí část roku, jarní měsíce, kdy se do lomu po zimní přestávce vrací z teplých krajin pestré společenstvo ptačích obyvatel. Začínají se opět objevovat v území, které velmi dobře znají. Řada živočichů je velmi nenápadná a mnozí jsou plaší, takže není úplně jednoduché udělat zajímavé záběry. Je potřeba je dobře znát a vědět, jak se k nim dostat a nafilmovat je tak, aby si je mohla prohlédnout i široká veřejnost,“ říká Porteš.
Území bývalého lomu může být podle Porteše na první pohled laické veřejnosti hůře srozumitelné. „Klíčové je pochopit, že nároky lidí a divoké přírody na podobu ideálního životního prostředí se mnohdy liší. Pro nás lidi je mnohdy předobrazem ideální krajiny například pěkný městský park s roztroušenými stromy a pravidelně sekaným trávníkem na rovném terénu. To je prostředí přehledné a urovnané. Divoká příroda oceňuje v krajině trochu jiné hodnoty. Pro biodiverzitu a také odolnost krajiny je klíčová její pestrost. Čím je území pestřejší, tím více obyvatel se do ní vejde, to je úplně obyčejné ekologické pravidlo,“ vysvětluje Porteš. A právě vysoká pestrost krajiny národní přírodní památky v lomu ČSA je její nejvýznamnější vlastností. Členitý reliéf vzniklý těžbou, různorodost geologického podloží a odlišné vodní poměry dávají dohromady krajinu, která je na každém kousku jiná, a tedy velmi pestrá. To je ideální předobraz krajiny pro mnoho druhů organismů. „Území plné kopečků a hřbítků s rozvolněnou vegetací může člověku připadat neurovnané nebo zanedbané, ale právě to je pro místní přírodu a její obyvatele to nejdůležitější. To je nová divočina,“ doplňuje přírodovědec.
Michal Porteš natáčel své video od března do počátku května a na jeho záběrech můžeme vidět řadu druhů, které patří mezi zvláště chráněné. Kvůli změnám v zemědělské krajině z ní zmizelo mnoho polních a mokřadních druhů organismů, nemají zde prostor pro život. Naštěstí mnoho z nich našlo náhradní domov v krajině Mostecké pánve. „Lomy a výsypky jsou minimálně zatíženy negativními jevy běžné krajiny, jako je vysoká míra používání chemie či přehnojování, a to se odráží v množství hmyzu jakožto hlavní složky potravy pro mnoho živočichů. Díky tomu zde například ptáci mohou žít v hustých populacích,“ doplňuje Porteš. Jedním z dobrých příkladů a zároveň i nejkrásnějších druhů tohoto území je slavík modráček středoevropský. Je to drobný pták s modrou náprsenkou a bílou skvrnou uprostřed. „Obyčejně žije v mokřadech a rákosinách, kde je nízká vegetace. Potřebuje otevřenou krajinu a v lomech miluje odhalené substráty s řídkou vegetací. Dokáže zde místy hnízdit zcela atypicky bez vazby na vodu,“ popisuje přírodovědec.
Dalším druhem, který má rád mokřady v otevřené krajině, je čejka chocholatá. Dříve to byl jeden z nejběžnějších ptáků polní krajiny, v dnešní době je však už velmi vzácný. Díky tomu, že tento druh hnízdí velmi brzy, lze ve videu vidět záběr dospělé čejky se svým mládětem. „Velmi impozantní a mezi lidmi oblíbený je jeřáb popelavý, na záběrech je vidět hnízdící pár uvnitř většího mokřadu v lomu s náznaky svatebního tance i to, a jak se společně krmí. V lomu ČSA letos hnízdí minimálně tři páry jeřábů, které aktuálně vodí svá mláďata,“ doplňuje přírodovědec.
Po jarních pohledech Michal Porteš připravuje i záběry z letního období v národní přírodní památce v lomu ČSA, kde budou k vidění záběry dalších zvláště chráněných druhů včetně těch, kteří žijí pouze zde. „Lom ČSA je opravdovým rájem nejen pro ptáky a musíme si takového území vážit. Když máme dobře zmapovaná přírodovědně cenná území, můžeme pak proměny v Mostecké uhelné pánvi kvalitně koordinovat a skloubit plochy pro ekonomický či hospodářský rozvoj s částmi, kde dostává přednost příroda a ekologické funkce krajiny,“ uzavírá Porteš.