Už i Evropský účetní dvůr prohlásil vodíkové plány EU za nereálné. Reálné ovšem zřejmě nejsou ani plány přechodu Německa na plyn a vodík. Co to znamená pro české plány, je evidentní.
„Průmyslová politika EU v oblasti obnovitelného vodíku potřebuje kontrolu skutečného stavu,“ uvedl člen Evropského účetního dvora (EÚD) odpovědný za audit Stef Blok (zde). EU již totiž poskytla na projekty zeleného vodíku 476 miliard korun (18,7 miliardy eur), ale do roku 2030 získá výrobní kapacitu jen méně, než pěti gigawatt. Což potvrzuje soustavná varování energetiků před vodíkovým nadšením. Další projekty jsou sice v rané fázi posuzování, ale jejich kapacita bude k dispozici až znatelně později. Pokud ovšem vůbec.
Vodíkové cíle EU jsou podle EÚD založeny spíše na „politické vůli“ než na důkladné analýze. Podle účetního dvora je k jejich splnění velmi daleko a jde o myšlenku navrženou vodíkovou lobby. Což je silné prohlášení, jež je v unijním prostředí na adresu zelených technologií neslýchané. Jistě se najde dost hlasů, které budou zprávu unijních účetních bagatelizovat s tím, že jde právě „jen o účetní“. Jenže právě proto, že jde o účetní, pracují jen s fakty, nikoli s ideologií, na které veškeré zelené rozhodování EU stojí. Takže kromě energetiků jsou právě účetní těmi, kdo do celé situace vidí nejlépe.
Přitom jen pár dnů po zprávě Evropského účetního dvora o nereálnosti vodíkových plánů schválila česká vláda první aktualizaci své Vodíkové strategie (zde). Ta počítá s velkými objemy dovozu zeleného vodíku. Z velké části z členských států EU, zejména z Německa…
Se zprávou EÚD těsně souvisí publikované výsledky studie společnosti Aurora Energy Research. Její autoři uvádějí, že k naplnění německého plánu na výstavbu více než 10 gigawatt instalovaného výkonu v paroplynových elektrárnách, schopných přechodu na zelený vodík, dojde později, než si vláda Olafa Scholze představuje (zde a zde). Ta počítá s tím, že tento výkon bude k dispozici do roku 2030, Studie však tvrdí, že to bude až o několik let později.
„Očekáváme, že k rozšíření pravděpodobně dojde na počátku třicátých let 20. století,“ citoval analytika společnosti Aurora Nicolase Leichta portál Montelnews. Leicht současně upozornil, že výstavba velkých elektráren trvá pět až sedm let.
Což je, zejména ve spojení s tím, že Německo je již letos čistým dovozcem elektřiny, vážné varování. Jistě, i výsledky této studie je možné bagatelizovat. Vždyť je to jen studie. A těch v evropských státech vznikají desítky měsíčně. Často s velmi pochybnou úrovní, což se zhusta týká i studií zaměřených na energetiku.
Leč alespoň seznámit se studií Aurory stojí za to. Už proto, že ji založili ekonomové a profesoři z Oxfordu (zde). Také proto, že je zaměřená na kritické studie velkoobchodu s energiemi. A také proto, že je tento žánr v zelené EU velmi nedostatkovým artiklem. A je i další důvod. Také Česko totiž podle vlády plánuje urychlenou náhradu uhelných elektráren těmi plynovými. Těžko lze však předpokládat, že dokáže přesvědčit dodavatele klíčových technologií, aby svými dodávkami nejdřív uspokojili české potřeby a teprve potom německé. Na druhou stranu, Česko zatím pro výstavbu nových velkých plynových zdrojů nic praktického nedělá. Takže až se konečně rozhoupeme, budou už mít možná výrobci volnou kapacitu i pro nás.
Studie Aurory poukázala ještě na jednu skutečnost, permanentně opomíjenou médii a zastíranou politiky. Týká se opět zeleného vodíku. „Nové kapacity (plynových elektráren v Německu) by zpočátku utlumily ceny elektřiny, protože by zpočátku fungovaly na plyn,“ citoval Montelnews analytika Nicolas Leicht. Což znamená, že elektřina z vodíku bude dražší, než elektřina z plynu. Ta je přitom již nyní nejdražší elektřinou na trhu…