Jestliže uložíte elektřinu v jiné formě než elektřinu, už ji neukládáte, ale stáváte se jejím výrobcem. Zhruba tohle se píše v návrhu zákona Lex OZE III, který bude projednávat senát. Dává to smysl? Co to může způsobit?
Dosud byly přečerpávací vodní elektrárny obecně považovány za způsob uložení elektřiny. Když je elektřiny nadbytek, nebo je levná, načerpají své horní nádrže, a když se situace změní, či je potřeba regulovat síť, vodu přes turbíny vypouští do dolní nádrže a vyrobenou elektřinu dodává do sítě. Běžnému člověku je jedno, jak se takové zařízení jmenuje. Důležité je, zda je dost elektřiny. Navrhovatelé nového energetického zákona (Lex OZE III) však považují za důležité určit, zda přečerpávací elektrárny jsou úložištěm, nebo výrobnou elektřiny. Podle nich mají být výrobnami tak, jako je tomu dosud.
„Protože však podle dosavadní právní úpravy včetně definice výrobny elektřiny podle § 2 odst. 2 písm. a) bodu 18 energetického zákona nedošlo k žádné významové úpravě, a přesto byla přečerpávací vodní elektrárna bez zásadnějších výkladových problémů považovaná za jeden z typů výroben elektřiny splňující tuto zákonnou definici, navrhuje se možný výkladový střet řešit tím způsobem, že v definici pojmu zařízení pro ukládání elektřiny je doplněno negativní definování, podle kterého není přečerpávací vodní elektrárna zařízením pro ukládání elektřiny,“ píše se v návrhu zákona (Senátní tisk 38). Navrhovatelé zákona se odvolávají také na nařízení Evropské komise.
„Tomuto řešení by měla či mohla odpovídat i úprava vymezení výrobny elektřiny a přečerpávací vodní elektrárny podle čl. 2 bodu 6 a 21 nařízení Komise (EU) 2016/631 ze dne 14. dubna 2016, kterým se stanoví kodex sítě pro požadavky na připojení výroben k elektrizační soustavě, podle kterého se přečerpávací vodní elektrárny zařazují mezi výrobny elektřiny,“ popisují v návrhu zákona. Jenže to zjevně tak být nemusí. Například na Slovensku mají totiž úpravu jinou. A návrh zákona ji popisuje:
„Dalším z možných řešení by bylo přijmout právní úpravu, která by ponechávala na záměru a vůli samotného vlastníka či provozovatele, zda by hodlal provozovat přečerpávací vodní elektrárnu v režimu výrobny elektřiny s právy a povinnostmi z toho plynoucími, či v režimu zařízení pro ukládání elektřiny. Obdobné řešení bylo přijato na Slovensku při implementaci směrnice (EU) 2019/944, nicméně reálný stav věci je takový, že přečerpávací vodní elektrárny jsou nadále provozovány v právním režimu výroben elektřiny“.
Čili, možné je, aby tyto elektrárny fungovaly jako výrobny i jako zařízení na ukládání energie. Jejich provozovatelé si můžou vybrat, kterou možnost si zvolí. Proč je tedy potřeba, aby tuzemské přečerpávací elektrárny byly zákonem zařazeny rovnou do jedné kategorie?„Přečerpávací elektrárna je samozřejmě technicky zařízení na ukládání energie, ale definičně to tak nemůže být kvůli legislativě EU a jinému přístupu k těmto elektrárnám a k bateriím. Tedy v rámci definice je to jen technikálie,“ odpověděl na dotaz iUHLI.cz náměstek ministra průmyslu a obchodu René Neděla.
Jenže, je to opravdu jen tak? To je otázka, jež visí ve vzduchu. Protože, kolikrát se již stalo, že něco – podobně logického, jako je odpověď René Neděly – se v ústech úředního šimla ukázalo jako zásadní problém? Jedno takové úskalí se dere na mysl hned: co třeba unijní dotace? Na stavbu bateriových úložišť to nebude problém. Jak tomu ale bude u „výroben elektřiny“? Nebo jiná možnost. Ta už je trochu složitější, ale v unijním světě zcela reálná. V záplavě unijních výkazů totiž hrají důležitou roli ty o produkci elektřiny. A jestliže budou přečerpávací elektrárny mezi „výrobnami“, zlepší nám zdrojovou přiměřenost. Tedy to bude vypadat, že Česko má víc řiditelných zdrojů elektřiny, než tomu ve skutečnosti bude. Protože tyhle elektrárny opravdu jsou jen jiné baterky…