Zelená transformace českého průmyslu bude podle ministra životního prostředí stát 3 biliony korun. Pouze třetinu přitom pokryjí dotace. Zástupce generálního ředitele pro klima v Evropské komisi Jan Dusík zase tvrdí, že program Fit for 55 pomůže Evropě udržet krok s Čínou. Proč to nejde dohromady?
Transformace nemůže být podle Hladíka financována pouze z dotací. „Máme poměrně tvrdá data, víme, že jeden bilion korun nebude stačit, jedná se pouze o třetinu z nutných peněz. Zelená transformace nemůže být pouze o dotacích. Je potřeba si také přiznat, že jsme v modernizaci energetiky a průmyslu celkem dlouho spali,“ uvedl Hladík na konferenci Green Deal Summit Prague.
Na ní zazněla i slova o ztrátě konkurenceschopnosti Evropské unie, kterou popsala nedávno zveřejněná Draghiho zpráva. Bývalý italský premiér a bývalý šéf Evropské centrální banky Mario Draghi v ní jasně uvedl, že není dlouhodobě udržitelné, aby ceny elektřiny pro průmyslové podniky byly v zemích EU o 150 procent vyšší než ve Spojených státech a v Číně. Zemní plyn je dokonce čtyřikrát dražší než na severoamerickém trhu.
Dusík ale nevidí příčinu v dramatické dekarbonizaci, na níž unie vsadila. „Obavy o konkurenceschopnost tu byly dřív, než byl Green Deal. Máme technologie, u kterých bývala Evropská unie lídrem, ale již není. Evropa začíná i technologicky zaostávat za Čínou, pokud má Evropská komise nějaký úkol, tak udržet krok. Je nutné, aby se v tom dokázala uplatnit. Investiční a konkurenční program Fit for 55 by tohle vše měl propojit dohromady,“ míní Dusík.
Určitě lze souhlasit, že Evropa už roky technologicky zaostává. Nejvyspělejší firmy světa se nacházejí buď v Americe, nebo v Asii. Zároveň je ale velmi pochybné tvrdit, že řešením je další vynucené snižování emisí. To totiž firmám přináší dramatické náklady navíc. Peníze potom chybějí na investice a vývoj.
Stačí se podívat na to, jak velké rozdíly jsou například v cenách emisních povolenek. Jejich obdoba existuje v USA a dokonce i v Číně, ovšem jejich ceny jsou dramaticky nižší. Právě emisní povolenky patří k důvodům, proč jsou ceny energií v EU tak vysoké.
Například zmíněná Čína, která je dramaticky nejvyšším světovým znečišťovatelem ovzduší, sice prudce rozvíjí obnovitelné zdroje i elektromobilitu, zároveň ale stále ve velkém využívá i uhlí včetně výstavby spousty nových uhelných elektráren. Spojené státy zase navzdory ekologickým proklamacím investují obří peníze do těžby zemního plynu a ropy.
Důvod je jasný. Dostatek energie za dostupné ceny je klíčem k fungování ekonomiky i technologickému rozvoji. Evropská unie sice dramaticky snižuje emise, ovšem platí za to poklesem ekonomiky a ztrátou konkurenceschopnosti. V této souvislosti je nutné připomenout roky prověřené pravidlo. Ochranu životního prostředí si může dovolit pouze bohatá společnost. Ta chudá totiž řeší primárně úplně jiné priority.