Doba čtení:2 m, 36 s
Jednání skupiny zemí G20 v minulém týdnu přineslo několik impulzů, které i při střízlivém hodnocení dávají lepší vyhlídky evropským cenám uhlí.
S uhlím je to stejné jako s jinou průmyslovou komoditou. Jeho ceny jsou závislé na tom, jaký je o ně zájem v dalších průmyslových odvětvích. A protože jde také o energetické komoditu, poohlíží se tržní ceny uhlí po tom, jak se chovají ceny ropy. Pro oba tyto cenové faktory přineslo zajímavé podněty jednání zemí G20 v minulém týdnu v čínském městě Hangzhou. Stojí na straně budoucího posilování cen uhlí na trhu a jsou o to zajímavější, že by mohly mít déle trvající účinky.
Čtěte také:
Cena uhlí roste, pomůžou i deště?
Británie asi v odklonu od uhlí přibrzdí
Hned v úvodu setkání G dvacítky byl svět komodit navnaděn dohodou o společném postupu Ruska a Saudské Arábie na trhu s ropou a o podepsání příslušného dokumentu. Ceny ropy to zvedlo ze židle sice jen na krátkou dobu, vždyť dohoda zatím hovoří jen o vzniku pracovní skupiny, která bude hledat možnosti, jak dosáhnout všeobecného souhlasu o omezení těžby ropy, a tím i o stabilizaci a zvýšení jejích cen. Jde však o další schůdek, který má poprvé nějakou písemnou podobu.
Již od podzimu loňského roku se o hypotetické koordinaci ropné těžby čas od času hovořilo, ale byly to hlasy ojedinělé. Nyní se jich ozývá více, znějí o něco harmoničtěji a přinejmenším nám říkají, že pravděpodobnost poklesu cen ropy se snižuje. A to je dobrá zpráva i pro uhlí. Druhou událostí bylo jedno z nosných témat celého setkání G20, a to omezení výrobních kapacit světového hutního a ocelářského sektoru. To by se na první pohled mohlo jevit jako špatná zpráva, neboť by se mohlo zdát, že produkce železa a oceli tím pádem v budoucnu klesne. Jde však o to, že klesnout mají výrobní kapacity nadbytečné.
Na konci loňského roku čítala celková světová výrobní kapacita surové nezpracované oceli 2370 milionu tun ročně. Skutečná výroba, a tedy i spotřeba činily však jen cca 1625 milionu tun a průměrné pracovní využití oceláren bylo pouze 68 procent. Snížením nadbytečných kapacit by provoz oceláren byl efektivnější, vždyť o deset let dříve, v roce 2005, bylo výrobní využití oceláren 85 procent. Vzrostly by také o něco ceny oceli a klesl by tlak na ceny vstupních surovin, kterými je pro výrobu železa i uhlí.
Pro Evropu a pro nás je to o to lepší, že snížení nadbytečných výrobních kapacit by se mělo týkat především Číny. Byla to hlavně ona, která v minulé dekádě stavěla hutě a ocelárny. Na konci roku 2015 vlastnila Čína polovinu všech světových výrobních kapacit surové oceli, v roce 2005 to bylo jen 30 procent. Pokud by se to podařilo, pak by do Evropy proudilo méně levné čínské oceli a postavení a podmínky evropského hutního a ocelářského průmyslu by se zlepšily. To by se pozitivně projevilo i ve spotřebě a v cenách uhlí. Máme tedy důvody vzhlížet k vývoji cen uhlí opět s většími nadějemi, i když jednotlivé cenové výkyvy vyloučit samozřejmě nejde.
Mohlo by vás zajímat:
Výbuch srazil giganta na kolena
Největší bagr na světě udělal kariéru ve filmu
Jak se rodí kolosy na čtyřech kolech