Zprávy z energetiky berte s rezervou

Přesvědčení o tom, že obnovitelné zdroje je možné prosadit silou, dorazilo už i do redakce Financial Times. Foto: wikipedia.org

Takzvané fake news jsou spojené s politikou, s Ruskem, s migrační krizí. Zkrátka všude tam, kde pracují tajné služby, nebo aktivisté. Takže bylo asi jen otázkou času, kdy se dostanou i do zpravodajství o energetice.

Fake news z energetiky nejsou úplně vymyšlené, protože tenhle obor je na to příliš exaktní. Dokázat, že z Afghánistánu nepřicházejí do Evropy samí vysokoškoláci je pořádný kus mravenčí práce. Naproti tomu je ujištění se o skutečném výkonu obnovitelných zdrojů (OZE) v nějaké zemi otázkou pár minut. Ale na druhou stranu, kdo by to zjišťoval, když mu noviny naservírují solidní zprávu, které jen chybí zasazení do souvislostí, což běžný člověk nepozná? Místo čisté lži jen ohnutá pravda, neúplná informace, chybějící názor druhé strany…

Čtěte také:
Uhelné elektrárny přispěly k rozvoji Československa
Němcům se Energiewende vůbec nedaří

FINANCIAL TIMES A UHLÍ

Že se takové zprávy z energetiky dostanou i do „velkých“ médií, pořád ještě není běžné a o to je to pro jejich šiřitele větší úspěch. Že proti tomu nejsou imunní ani Financial Times, ukázal na webu Lidovky.cz Jan Macháček.

V renomovaném deníku vyšel v srpnu článek Nicka Butlera nazvaný
„Germany’s coal task force can change Europe“, tedy „Německá pracovní skupina pro uhlí může změnit Evropu“. Podle autora je rychlý německý odchod od uhlí jasná věc. A ostatní evropské země jej budou muset následovat, chtěj nechtěj. Kdyby rychlý odchod od uhlí nenastal, nemohlo by už Německo říkat ostatním zemím, co mají dělat v energetice a byla by to také prohra kancléřky Merkelové. Čili uhelná komise nemá moc na výběr.  Alespoň podle Butlera, který předpovídá konec uhlí do deseti let.

Jenže ve skutečnosti německá komise na výběr má. Zná už všechny argumenty těch, kteří chtějí uhelné elektrárny vypnout pokud možno hned, nejpozději však „co nejdřív“. V současnosti shromažďuje a vyhodnocuje stanoviska druhé strany a to nejen provozovatelů uhelných elektráren, ale zejména samotných energetiků, protože jejich názor je v celé kauze nejdůležitější. Komise je samozřejmě pod velkým tlakem, ale podle dostupných informací se zatím zdá, že nic zatím není jasné.

I proto, že německý ministr hospodářství se netají skepsí k možnosti opustit uhlí „co nejdřív“. Jeho skepsi sdílejí i energetici, podle kterých zatím Německo ani OZE ještě nejsou připraveni na to, aby úplně odstavili fosilní paliva.

Energetika a progresivismus

Samostatnou kapitolou pak je přesvědčení autora Financial Times, že Německo může Evropě nadiktovat, co je v energetice vhodné a co nikoli, protože vstřícný postoj k „zelené energii“ je správný a progresivní. A v takovém případě není potřeba brát v úvahu reálný stav a možnosti. Alespoň podle těch, kteří uvažují podobně jako pan Butler, jako Zelení, jako Greenpeace a další levicové organizace, jež si osobují právo určovat, co se může a nemůže a nechutně politizují všemožné části lidského života. S touto kvalifikací se jim v posledních letech podařilo v Německu z energetiky udělat politickou záležitost, ačkoli energetika naopak vyžaduje věcný a odborný přístup.

Podobně manipulativní účel mají zprávy o výkonnosti současných OZE, které se zatím objevují především na „zeleně“ laděných portálech, byť občas také proklouznou do tištěných médií. Jsou to například letošní letní zprávy o tom, že se britská energetika letos již 1000 hodin obešla bez elektřiny z uhlí, když loni to bylo jen něco přes 600 hodin. Letos se tedy země úplně bez uhlí obešla nějakých 42 dnů. Je fajn, že to jde! Ale zároveň to znamená, že dalších 323 dnů to bez uhlí ještě nejde…

Je samozřejmě pozoruhodné, že před šesti lety pocházelo z uhlí 40 procent elektřiny a letos to je již jen šest procent, o tom není sporu. Na OZE v prvním čtvrtletí letošního roku připadalo 30 procent elektřiny, což je také chvályhodný výsledek. Jenže ve zprávě už chyběla informace o tom, kde se bere zbývajících 64 procent britské elektřiny. Protože ke stabilní náhradě dalších více než dvou třetin výroby, pocházející z jádra a plynu, mají OZE ještě velmi daleko. Jen to ze zmíněné zprávy není úplně zřejmé. Mimochodem, kdo hledá pravdivé a komplexní informace, nemohl ve zprávě přehlédnout tuto větu: „Úbytek produkce je v tomto ohledu jasně zřetelný, a to i přes chladné březnové počasí, které vyhnalo ceny plynu nahoru a nastartovalo britské uhelné elektrárny.“

Mezi řádky

A ještě jeden postřeh. Ve zprávách na téma ekologizace energetiky se objevuje popření potřeby energetické bezpečnosti. Konstrukce zastánců tohoto přístupu vychází z toho, že je potřeba co nejrychleji nahradit uhelné a jaderné elektrárny. Nejrychlejší náhradou můžou být plynové zdroje, pro které však nemá Evropa dost paliva. Takže se doveze z Ruska, se kterým se EU propojí dalšími plynovody. A kromě Ruska se samozřejmě bude dovážet i z dalších zemí, z nichž jediná opravdu bezpečná, stabilní a předvídatelná země jsou USA.

Že Rusko již dokázalo, že plyn umí používat jako nátlakový prostředek, zastáncům zelené energie nevadí. Že obecně není dobré být na někom, nebo něčem závislý, to jim ve jménu odchodu od uhlí najednou také nevadí. Přitom nyní do Evropy plyne asi 40 procent plynu z Ruska. To je množství, které nikdo nedokáže nahradit ze dne den, ba ani z týdne na týden. V okamžiku, kdy by skutečně došlo k masivnímu a rychlému nahrazování uhlí plynem, kolik procent by jej bylo z Ruska? A jaká by pak byla pozice EU vůči Rusku, když ani nyní není příliš silná?

Bohužel, zprávy z energetiky je již potřeba číst i mezi řádky. A sami čtenáři si k nim musí doplňovat celý kontext, protože ten jim jejich autoři neposkytnou.

Mohlo by vás zajímat:
VIDEO: Jak se rodí kolosy na čtyřech kolech
Rypadlo váží jako 2700 škodovek
Největší bagr na světě udělal kariéru ve filmu