Doba čtení:2 m, 49 s
Uhlí je náš vlastní zdroj, máme ho z pohledu těžebních nákladů pod kontrolou, stát má navíc příjmy za dobytý nerost, o ty přijde. Pokud přejdeme na plyn, musíme vidět, že jeho cena je na trhu poměrně volatilní. Tohle riziko si každý výrobce zahrne do nákladů. Ve výsledku to posune cenu elektřiny nahoru, uvedl v rozhovoru pro Ekonom vlastník a šéf Orgrez Group Vladimír Hlavinka.
Jedním z největších úskalí evropské cesty k bezemisní energetice je podle bývalého ředitele Jaderné elektrárny Temelín přemíra regulace. Hlavinka upozorňuje, že se často předjímá jedno správné technologické řešení, aniž by se soutěžilo na trhu a nakonec se vybralo nějaké ekonomicky životaschopné. „Podporujeme něco, co se třeba do budoucna vůbec nemusí uchytit,“ říká.
Podle Hlavinky je klíčové, aby si každý stát zvolil optimální energetický mix, což se v současnosti příliš neděje. Není podle něj rozumné kopírovat jiné státy.
„Jdou správným směrem v Německu, v Norsku, nebo ve Finsku? V každé zemi musí být energetika nastavena trochu jinak. Nemáme moře, tudíž nebudeme mít takové množství větrných elektráren. Na rozdíl od Německa tu však lidé podporují jadernou energetiku, a proto ji můžeme rozvíjet. Považuji za zásadní chybu, že se z toho stává soutěž, kdo má víc instalovaného výkonu v obnovitelných zdrojích. Podporujeme pak i ty zdroje, jejichž výroba se nakonec vůbec nedostane do sítě a ke spotřebiteli. Měli bychom sledovat spíše to, co ekonomicky nejefektivněji sníží emise CO2,“ vysvětlil energetický odborník.
Fakta o klimatu modelují jen svá přání
Podle něj Německo rozhodně není vzorem, jak z dlouhodobého hlediska budovat energetiku. „Pokud je cílem snižování emisí CO2, podívejme se na země, které je mají dlouhodobě nízko. A jakou mají strukturu zdrojů. V Evropě jsou tři, které měly loni emise pod 50 gramů ekvivalentu CO2 na vyrobenou kilowatthodinu. Jsou to Norsko, Švédsko a Francie. Mají vysoký podíl vodních nebo jaderných elektráren, případně jejich kombinaci,“ upozornil Hlavinka.
Ten současně varuje před živelným zavíráním uhelných zdrojů. K tomu podle něj dojde, pokud se situace nechá na trhu.
„Jsou to podnikatelské subjekty, budou se snažit uplatnit na trhu, a když jim to nebude vycházet, své uhelné elektrárny vypnou. V tomto případě bychom to však neměli nechat jen na trhu, protože nyní místo nich nic jiného nemáme. Šest tisíc megawattů instalovaného výkonu v uhelných elektrárnách, které navíc dodávají převážně v zimě, se nedá nahradit obnovitelnými zdroji. Jedinou rozumnou náhradou by byly plynové elektrárny. Investoři se do nich ale nehrnou, protože vědí, že by nevyráběly ani půl roku. V létě by je cenou z trhu vytlačila fotovoltaika. Bez nějakého kompenzačního mechanismu se investice do plynové elektrárny nemůže vyplatit. U zdrojů s kombinovanou výrobou elektřiny a tepla to vyjde jen tak tak. To je, mimochodem, další věc, kde stát zaspal. Zatímco Německo či Polsko si vyjednalo v EU platby za dostupnou kapacitu pro elektrárny, které nebudou vyrábět po celý rok, ale zůstanou v pohotovosti, v Česku teď vymýšlíme, jak zajistit, aby se uhelné elektrárny neodpojovaly živelně,“ popsal situaci Hlavinka, který rovněž vysvětlil, že je velmi diskutabilní spoléhat se na dovoz elektřiny.
„Je třeba se ptát odkud a z jakých přesně elektráren. Budou to německé a polské uhelné elektrárny, které mají kapacitní platby. Díky tomu jim zaplatíme transformaci energetiky,“ upozornil Hlavinka s tím, že případný dovoz určitě nebude levný, jak tvrdí jeho zastánci.