Doba čtení:3 m, 0 s
Hornictví je přežitek, který patří do minulosti a nejlepší by bylo, kdyby se na něj zapomnělo, slýcháme stále častěji z nejrůznějších stran. Jenže vymazat mnohasetletou historii jednoduše nelze. Naštěstí je ale poměrně dost těch, kteří se k hornictví a hornickým tradicím hlásí a nechtějí je nechat vymizet.
Jsou to především spolky. Na Mostecku je to například Spolek severočeských havířů, který oživuje hornické tradice a pořádá setkání, při nichž se s nimi může seznámit i veřejnost. Ve spolupráci s městy a obcemi připomíná důlní neštěstí nebo odkazuje na návštěvu muzea v areálu bývalého hlubinného dolu, kde si zájemci mohou prohlédnout, ale také vyzkoušet všechny způsoby dolování rud a uhlí a seznámit se s technikou, která se k tomu využívala.
Pokud bychom postupovali podle kalendáře, krátce po začátku roku se horníci na severu Čech scházejí u pomníku v Oseku nedaleko Teplic, aby si připomněli jedno z největších důlních neštěstí v novodobé historii na Dole Nelson. K této události došlo v roce 1934 a vyžádala si 144 lidských životů. Pravidelně se pietního aktu účastní i zástupci hornických spolků z nedalekého Saska.
S jarem začíná sezona Podkrušnohorského technického muzea, které sídlí v areálu bývalého hlubinného Dolu Julius III. Bývá označováno za hornický skanzen, a i když je zde hornictví věnovaná převážná část expozic, nechybí ani další obory a činnosti související s energetikou. Chloubou muzea je unikátní parní těžní stroj a také jízda štolou důlním vláčkem. Zaměstnanci muzea v posledních letech vyrážejí i za dětmi do škol s virtuální prohlídkou hlubinného dolu, při níž zažívají zajímavé dobrodružství.
Členové hornických spolků tráví mnoho času na cestách do nejrůznějších koutů republiky, aby se účastnili pravidelných srazů a setkání. K nejznámějším patří setkání hornických měst, kam tradičně míří stovky členů spolků a zástupců měst historicky spojených s hornictvím. Velmi významnou akcí, která mění místo konání, je Skok přes kůži. První Skok přes kůži, kterým se do hornického cechu symbolicky přijímají adepti z řad studentů vysoké školy báňské, se datuje do roku 1852. Pravidelně se začal pořádat pod hlavičkou ostravské báňské univerzity v 70. letech minulého století. Slavnostnímu ceremoniálu předchází průvod fuxů a fuxií, jinak adeptů hornického řemesla. V norách neboli pohostinstvích hledají nadlišáka, který je dovede k podvečernímu slavnostnímu skoku. Samotný akt doprovází zpěv hornických písní – karmín. Skok přes kůži podléhá přísným pravidlům Pivního zákona, na jehož dodržování dohlíží pivní policie PiPo.
Na podzim připadají na Mostecku dvě smutná výročí. K havárii na Dole Pluto došlo 3. září 1981 a vyžádala si 65 lidských životů. Jedno z největších novodobých důlních neštěstí si tradičně připomíná i Klub českých turistů pořádáním turistického pochodu Memoriál Pluto, jehož součástí je i vzpomínka na oběti neštěstí v Louce u Litvínova, kde se hlubinný důl nacházel. Důl Kohinoor v Lomu se zapsal do historie 14. listopadu 1946, kdy zde zahynulo 52 lidí. Tato poválečná tragédie byla dlouhá léta opomíjena, protože mezi oběťmi neštěstí bylo i několik německých válečných zajatců a také trestanců z nedalekých Libkovic.
Konec roku se nese pro horníky ve veselejším duchu. V prosinci slaví svátek Barbora, která je společně se svatým Prokopem patronkou havířů. Na její počest se v Mostě pořádá veřejností velmi oblíbený průvod se světlem svaté Barbory.V čele s hornickou patronkou prochází ulicemi města a během zastávek připomíná legendu o svaté Barboře, ale i další hornické tradice a zvyky. Průvod končí u radnice, kde Barbora předá nejvyššímu zástupci města kouzelné světlo, aby město chránilo před všemi katastrofami a také umožnilo nahlédnout do budoucnosti.