Doba čtení:1 m, 46 s
Německo chystá první aukce na plynové elektrárny připravené na využití vodíku. Vypíše aukce na celkem 12,5 GW instalovaného výkonu elektráren a 500 MW skladovacích zařízení. O smysluplnosti využití vodíku ale stále panují velké pochybnosti.
Výběrová řízení proběhnou ve dvou samostatných kolech. První kolo má podle ministerstva hospodářství a ochrany klimatu (BMWK) proběhnout na konci letošního, nebo začátkem příštího roku. Předmětem 1. kola bude dražba podpory pro 5 GW nových plynových elektráren připravených na vodík a 2 GW modernizací stávajících elektráren. Tato zařízení musí přejít na provoz se zeleným nebo modrým vodíkem od osmého roku po uvedení do provozu nebo modernizaci. Kromě toho bude vypsáno výběrové řízení na 500 MW instalovaného výkonu elektráren přímo na čistý vodík a 500 MW pro zařízení na dlouhodobé skladování energie, napsal Technický týdeník.
Ve 2. kole bude vypsáno výběrové řízení na dalších 5 GW nových plynových elektráren, které mají podle ministerstva přispět k bezpečnosti dodávek, zejména v období, kdy solární a větrné elektrárny nevyrábějí elektřinu. Elektrárny mají být postaveny především v jižní části Německa, aby snížily náklady na redispečink a přispěly se ke stabilitě sítě.
BMWK současně uvedlo, že v nejbližší době předloží dokument s variantami možných řešení kapacitního mechanismu a jejich hlavními výhodami a nevýhodami.
Praha zkouší vodík. Projekt budí kontroverze
Pochybnosti o dostupnosti paliva i ceně
Problémem je ovšem samotné zajištění dodávek možného paliva. Většina současné produkce vodíku pochází z fosilních paliv, což přispívá k emisím skleníkových plynů. Přechod na výrobu vodíku prostřednictvím elektrolýzy s využitím obnovitelných zdrojů energie (např. solární nebo větrné elektrárny) by vyžadoval další rozsáhlé investice do obnovitelných zdrojů a technologické inovace.
Proces výroby navíc bude podle všeho spojen s významnými energetickými ztrátami, které se nepochybně promítnou do ceny suroviny. Celkové náklady na výrobu vodíku zůstávají vysoké, zejména u čistých technologií. Rozsah vhodné infrastruktury je navíc velmi omezený.
Z praktického hlediska si tedy lze jen těžko představit, že elektrárny připravené na vodík budou vodík skutečně spalovat. Mnohem pravděpodobnější se jeví, že budou nadále používat zemní plyn.