Doba čtení:2 m, 14 s
Fyzik Jan Horáček upozornil na několik slabin modelů portálu Fakta o klimatu, které využívá například Ministerstvo životního prostředí, a varuje, že v zimním období budeme mít nedostatek elektřiny, napsal Ekonomický deník.
Jan Horáček je vědeckým pracovníkem Akademie věd ČR, zabývá se mj. modelováním budoucí podoby energetiky. Spolu se svým spolupracovníkem Václavem Sedmidubským vytvořil webovou aplikaci app.energy-mix.cz. Ta z reálných dat z minulosti extrapoluje do budoucího mixu. Varuje, že například v roce 2033 (bude Česko téměř každý zimní den ve výkonovém deficitu. V nejchladnější dny budou podle Horáčka chybět téměř 4 gigawatty (GW), tedy jedna třetina potřebného výkonu.
Dovoz tak vysokého množství energie z okolních zemí, které též budou zápasit ve stejnou chvíli s deficity, tak nebude pravděpodobně možný. To vše za konzervativního předpokladu zvýšené zimní spotřeby o pouhých 10 procent a při zákazu vytápění uhlím. Část domácností totiž nahradí dnešní topení uhlím elektrickým vytápěním nebo tepelnými čerpadly, takže spotřeba poroste, zatímco výkon řiditelných zdrojů energie dramaticky klesne.
V EU rychle ubývají řiditelné elektrárny
Podle analytika webu Fakta o klimatu Jana Krčála kritici nepočítají s importem elektřiny, s flexibilitou spotřeby ani s využitím vodíku jako paliva v zimní sezóně. Horáček ale kontroval, že ačkoliv se takto o vodíku diskutuje již mnohá desetiletí, stále je 99 procent vodíku světa vyráběno z fosilních paliv, hlavně ze zemního plynu.
Horáček také upozorňuje na „německý paradox“. Němci budují solární a větrné elektrárny s argumentem, že tyto zdroje dokážou vyrobit elektřinu nejlevněji. Navzdory tomu platí koncoví spotřebitelé, tedy německé podniky a domácnosti, jedny z nejvyšších cen elektřiny v Evropě. V situaci, kdy výkon větrných a solárních elektráren klesne k nule, tak se Německo musí spolehnout na import uhelné elektřiny z Polska a jaderné z Francie.
Koncept energetické chudoby je od základu lživý
Další slabinou modelů, které prezentuje web Fakta o klimatu, je nezapočítání rostoucích nákladů na přenosovou a distribuční soustavu. Jen v letech 2024 až 2035 se bude jednat o zhruba 476 miliard korun (v cenách roku 2023), což představuje nárůst o 38 procent oproti období let 2010 až 2023. Náklady táhne nahoru hlavně rostoucí počet malých decentralizovaných zdrojů energie a zvyšující se podíl výkonově nestabilních solárních a větrných elektráren.
„Česká republika tedy musí brzy začít importovat mnohonásobně více plynu než doposud z nepříliš přátelských zemí, zároveň dramaticky přizpůsobovat počasí provoz dopravy, průmyslu a domácností, postavit více řiditelných bezemisních zdrojů (což je pouze jádro) a také doufat v zázrak ve vědecko-inženýrském pokroku levné akumulace elektřiny v gigantickém měřítku. Jiné varianty považuji za sci-fi,“ uzavřel Horáček.