Doba čtení:1 m, 54 s
V případě, že by nejen Pavel Tykač ukončil provoz uhelných elektráren už do roku 2030, nastal by problém, protože Česku podle slov ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely chybí výkonová rezerva. Stát proto řeší, co s tím.
„Situace v energetice v posledních letech výrazně proměnila. Zatímco dřívější plány vycházely z předpokladu, že využívání uhlí bude ekonomicky výhodné a sami si vybereme termín odchodu v průběhu 30. let, nyní jsme v situaci, kdy primárně díky ceně emisní povolenky a klesajícím velkoobchodním cenám elektřiny přestává být využívání uhlí profitabilní,“ řekl pro Echoprime.cz Marek Vošahlík z Ministerstva průmyslu a obchodu.
Právě to řeší, jakým způsobem lze postupovat. „Připravujeme analýzy různých scénářů předčasného ukončení provozu uhelných zdrojů a jejich dopadu na českou energetiku. Na jejím základě bude možné zákonem stanovit konkrétní datum odchodu od uhlí, jasně identifikovat a na základně konkrétních dat stanovit, zda by Česku hrozil nedostatek elektřiny či tepla, v jakém měřítku a kdy,“ uvedl Vošahlík.
Tykačovo varování, ve kterém nejde o Tykače
Uhelné elektrárny v současnosti pokrývají asi 40 procent tuzemské spotřeby elektřiny a důležité je, že slouží i jako záložní zdroje. V síti mají přednost obnovitelné zdroje, které jsou ovšem nestálé. Loni se z 80 procent na výrobě elektřiny podílely uhlí a jádro a dohromady vyprodukovaly 56 TWh elektřiny. Dukovany a Temelín vyrobily loni dohromady 30,4 TWh elektřiny, čímž pokryly zhruba polovinu naší celkové spotřeby elektřiny. Zbytek tedy připadl na uhlí. Fotovoltaické zdroje vyrobily pouze 2,8 TWh, plynové 3,3 TWh.
Ministerstvo potvrdilo, že se bude snažit na evropské úrovni vymoci možnost podporovat uhelné zdroje. „Bude-li potřeba, budeme moci připravit vhodný nástroj veřejné podpory. Jen na základě těchto kroků je možné získat pro případný nástroj veřejné podpory notifikaci u Evropské komise,“ řekl Vošahlík.
Resort ale nechtěl potvrdit, zda by šlo přímo o fungování tzv. kapacitních plateb, kdy provozovatelé uhelných elektráren mohou být státem podporovaní, aby elektrárny mohly sloužit právě jako záložní zdroje v případě potřeby. To by znamenalo existenci určitého contract for difference, tedy rozdílného kontraktu na cenu elektřiny. Platí pak, že klesne-li tržní cena elektřiny pod tuto danou hodnotu, doplatí výrobcům rozdíl stát.