Doba čtení:3 m, 20 s
„Kvůli politice EU budu muset brzy zavřít doly a elektrárny,“ to je podstata sdělení jednoho z nejbohatších Čechů. Ale ve skutečnosti je jeho význam širší.
Loni na jaře v rozhovoru Pavel Tykač poprvé konkrétně řekl, kdy zřejmě zavře své elektrárny a doly (zde). Tento pátek to zopakoval a termín uzavření posunul již na příští rok (zde). Zelení aktivisté jásají. Podle nich je to skvělá zpráva. Další vnímají Tykačovo oznámení jako tlak na stát, aby mu poskytl dotace. Což se jim nelíbí. Prý si vydělal dost. Takže by tak nějak považovali za správné, aby provozoval své elektrárny i se ztrátou. Média se pak obsáhle věnují rizikům, jež z toho plynou pro 3000 zaměstnanců. Dostává se nám také ubezpečení, že tohle odstavení nenaruší energetickou bezpečnost Česka. Protože ČEZ hlásí, že prý provoz uhelných elektráren ještě pár let ustojí. Takže je vlastně všechno v pořádku. Tedy samozřejmě kromě osudu tří tisíc zaměstnanců a jejich rodin. Jenže skutečnost je o něco barvitější.
Článek serveru SeznamZprávy, který se zprávou přišel, se například příliš nezabýval dopadem takového kroku na teplárny. A vůbec se nevěnoval tomu, co pro ostatní teplárny nastane ve chvíli, kdy stejný krok oznámí i ČEZ a tím prakticky skončí těžba uhlí, jež pohání většinu velkých tepláren (podle ERÚ zajistilo loni hnědé uhlí přes 39% tepla, zde, „dálkové“ teplo přitom odebírá téměř 40 procent českých domácností, zde). Že to nemusí trvat moc dlouho, je zřejmé. Jednak mluvčí ČEZ v článku sám upozorňuje na to, že čas uhlí končí a ve své odpovědi se vyhnul bližšímu termínu. Navíc, ztrátovost uhelných elektráren již v roce 2025 předpokládal v loňském podzimním rozhovoru (zde) i generální ředitel ČEZ Daniel Beneš. Logicky situaci nevidí jinak ani v nejmenší tuzemské uhelné společnosti SUAS. Mimochodem, případný předpoklad, že minoritní akcionáři ČEZ budou souhlasit se ztrátovým provozem uhelných zdrojů, patří do říše snů.
Dlouhodobě zůstává stranou pozornosti také očekávaný rychlý nárůst spotřeby elektřiny. Samotná Evropská komise předpokládá, že vzroste v průběhu sedmi let o 60 procent (zde). S růstem spotřeby se samozřejmě počítá i v samotném Česku. Brzké odstavení uhelných zdrojů je s tímto předpokladem v přímém rozporu.
Síkela to pořádně schytal za brnkačku
Avšak to hlavní, co zpráva z minulého týdne ukazuje, je nekompetentnost našich dvou posledních vlád. Podle zdrojového článku na SeznamZprávy ministerstvo průmyslu „nyní analyzuje situaci“. Z čehož vyplývá, že se podobným scénářem dosud nezabývalo. Navzdory tomu, že informaci dostalo loni zjara. Navzdory tomu, že se o tomto vývoji mluví nejpozději od té chvíle, co emisní povolenky vystřelily až ke 100 eurům za tunu. (Na jednu megawatthodinu z uhlí je potřeba přibližně jedna emisní povolenka.)
Tato vláda, stejně jako ta minulá, uváděly, že uhlí nahradí zemním plynem. Jenže ani jedna nepodnikla žádný praktický krok k tomu, aby k takové náhradě skutečně mohlo dojít. To je ten hlavní problém, který Česko má. Používání termínu uhlobaroni a všech s ním spojených negativ od toho má jen odvést pozornost. Odvést pozornost od toho, že s odstavením elektráren Sev.enu se dostaneme s elektřinou na samé pověstné ostří nože. Až tento krok o rok či dva později udělá i ČEZ, bude následovat už jen pád do hluboké dovozní závislosti. Asi tak 30procentní. Vinu za to ponesou jen a jen politici. Čeští i unijní. Především pak oba premiéři.
Nejkratší uváděná doba pro výstavbu plynové elektrárny jsou totiž tři roky. Kapacity firem, jež dodávají tyto technologie, jsou přitom už nyní, podle energetiků, vytížené. A Česko by, podle dosud publikovaných úvah, potřebovalo za uhlí alespoň tři nové stabilní – tedy plynové – zdroje. Jistě, občasné zdroje energie (OZE) se dají stavět rychleji. Ale žádné myslitelné množství fotovoltaiky a větrníků nedokáže zajistit permanentní dodávku elektřiny. Kvůli svým fyzikálním omezením. Na tom nezmění nic žádné prohlášení jakékoli zelené lobbistické organizace, ať její název vypadá jakkoli odborně.
Ministr průmyslu Jozef Síkela na situaci zareagoval vskutku pružně. Oznámil, že do poloviny příštího roku (!) chce připravit zákon o řízeném odchodu od uhlí do roku 2033 (zde). Součástí zákona má být ovšem i způsob podpory uhelných zdrojů, který ovšem podléhá schválení Bruselem, který uhlí tvrdošíjně odmítá…