Doba čtení:1 m, 59 s
V rámci družby se Elektrárna Mělník za totality „kamarádila“ s dvěma uhelnými elektrárnami z tehdejší NDR. Elektrárna Hagenwerder nedaleko Chotěbuzi a k ní patřící teplárna Hirschfelde v sousedství Žitavy už dnes ale nefungují.
„V rámci RVHP musel mít každý velký podnik nějakého kamaráda v zahraničí. Samozřejmě, že jen v tehdejším východním bloku, jemuž velel rovněž tehdejší Sovětský svaz. No a koho by měla mít elektrárna za partnera, než že zase jen nějakou elektrárnu. Nejblíže k nám s prakticky stejným výkonem byla právě uhelná elektrárna Hagenwerder ve východním Německu. Když to tak vezmu, je to právě čtyřicet let, co jsme naplno rozvíjeli náš ´frončaft´,“ vzpomíná bývalý technický náměstek Elektrány Mělník Jiří Pelák.
Němečtí a čeští energetici se navzájem informovali o problémech na svých zařízeních. Snažili se najít i společné řešení. Například řešili problémy kolem zauhlování či chemické úpravny vody. Samozřejmostí pak byla soutěživost, jejíž reálnou podobou byla skutečná soutěž mezi oběma elektrárnami. „Ta spočívala v tom, kdo z nás spotřebuje méně primární energie (uhlí) na výrobu elektrické. Dále se vyhodnocovala poruchovost, která nesměla přesáhnout stanovená procenta,“ říká Pelák. „Co se týče poruchovosti, byli jsme na tom stejně, ale v případě spotřeby paliva na vyrobenou elektřinu jsme až na jeden případ každý rok Němce porazili, náš kotel byl již o poznání modernější a měl i lepší účinnost,“ dodává Pelák, který nyní pracuje jako projektový manažer.
Čtěte také: Konec 200 metrového komína elektrárny Mělník
Každý velký podnik v socialistickém Československu musel ke své hlavní ještě přidat nějakou přidruženou výrobu. Elektrárna Mělník přispěla velmi nedostatkovým zbožím – železnými sloupky do plotu šedivé nebo zelené barvy. Každý měl průměr pět centimetrů a na výšku 2,5 metru, půl metru do země a dva nad.
Výroba dřevěného uhlí v elektrárně byla nejvyšším tajemstvím, srovnatelným snad jen s tajemstvím výroby bakelitu na karosérie Trabantů
Němci byli vynalézavější. V elektrárně Hagenwerder ve speciálně zřízených komorách v zadních tazích kotlů vyráběli dřevěné uhlí, jímž zásobovali celou NDR, navíc v přilehlé teplárně Hirschfelde v bazénech dřevěných chladicích věží chovali kapry. „Výroba dřevěného uhlí v elektrárně byla nejvyšším tajemstvím, srovnatelným snad jen s tajemstvím výroby bakelitu na karosérie Trabantů. Výrobní postup nám soudruzi nikdy neprozradili, a to ani večer v hospodě u piva,“ vzpomíná Pelák.
Mohlo by vás zajímat:
Elektrárna Dětmarovice je v provozu 40 let
