Doba čtení:3 m, 32 s
„Vláda neslíbila odklon od uhlí, ale slíbila, že o něj bude usilovat a přibližovat se k němu, nakolik to bude v jejích možnostech,“ říká v rozhovoru europoslanec Alexandr Vondra (ODS).
„Primárním vodítkem pro vládu je, že si nikdy nesmí dovolit ohrozit dodávky firmám a domácnostem, tedy uhelný exit není nic bezpodmínečného,“ zdůrazňuje základní vládní limit europoslanec Alexandr Vondra, který se v ODS na energetiku zaměřuje.
Aktuální studie zdrojové přiměřenosti MAF 2022 (zde), kterou vydal ČEPS, potvrzuje dlouhodobé obavy energetiků, že zachování současného „klimatického“ trendu povede v Česku k nedostatku elektřiny, již navíc vcelku brzy nebude odkud dovážet. Neměla by vláda sebrat odvahu oficiálně vyhlásit, že se v Česku uhelný exit zatím nekoná, protože si to nemůžeme dovolit?
Vláda se ve svém programovém prohlášení zavázala vytvářet podmínky pro odklon od uhlí do roku 2033. Jedná se tedy o cíl, který je podmíněn řadou kroků a okolností, přičemž ne na všechny má vláda bezprostřední vliv. Primárním vodítkem pro vládu je, že si nikdy nesmí dovolit ohrozit dodávky firmám a domácnostem, tedy uhelný exit není nic bezpodmínečného. Mělo by se k němu přistupovat jako k cíli, nikoliv jako k ultimátu, protože nakonec stejně rozhodne udržitelnost energetické soustavy a běžného provozu v zemi.
Lízal: Klimatické tažení nám nepřináší žádnou výhodu
Zelení aktivisté, včetně potenciálního ministra životního prostředí Petra Hladíka, nebo europoslance Mikuláše Peksy tvrdí, že vláda slíbila odchod od uhlí v roce 2033. V prohlášení se totiž píše: „Uhelné elektrárny budou odstavovány pod podmínkou zajištění dostatečných záložních kapacit… Budeme vytvářet podmínky pro energetickou transformaci a rozvoj uhelných regionů tak, aby byl možný odklon od uhlí do roku 2033.“ Co tahle formulace opravdu znamená?
Precizněji řečeno, vláda neslíbila odklon od uhlí, ale slíbila, že o něj bude usilovat a přibližovat se k němu, nakolik to bude v jejích možnostech. Pokud jde o ony záložní zdroje, je to otázka dostatečných kapacitních mechanismů. Jedině dostatečně robustní soustava zvládne větší rozšíření obtížně „řiditelné“ energie z obnovitelných zdrojů.
V Česku se stále razí náhrada uhlí plynem. Plyn je dražší, musí se dovážet, panují obavy o to, zda je možné jej pro evropské státy zajistit dostatek. Z pohledu celkových emisí oxidu uhličitého je přitom uhlí a plyn stejné. Jde tedy vlastně jen o vyhazování peněz. Je to pro Česko vhodná cesta?
Náhrada uhlí plynem, plyn jako transformační zdroj je cesta, kterou vytyčila především německá vláda, která vsadila na Rusko. Ruský vpád na Ukrajinu – ale už i předchozí ruské energetické vyhrožování – zasadil těmto plánům smrtící úder a demonstroval, že závislost na jednom dodavateli nebo technologii je špatně z principu, ohrožuje energetickou bezpečnost a dělá z vás cíl vydírání. Nejdůležitější je proto diverzifikace zdrojů. Zajištění diverzifikace a stability dodávek je pro mě nejpodstatnější, nikoliv zvolené prostředky. Ve hře je plyn, uhlí, jádro a také OZE, jejichž význam bude růst, minimálně v návaznosti na zpřísňování unijní legislativy. Jak jsem však už zmínil, o to robustnější bude muset být celková energetická soustava, aby OZE „unesla“.
Jirsa: EU je v pasti boje s klimatem
Vláda sází na kombinaci jádra a technologicky neutrální decentralizované energetiky. To je něco jiného, než kombinace jádro a OZE, jak se obvykle píše?
Je to trošku něco jiného. Technologicky neutrální decentralizovaná energetika je širší koncept, který počítá s tím, že do sítě budou zapojeny i menší zdroje instalované například na domech, typicky fotovoltaika v kombinaci s úsporami, sdílením energie a jejím ukládáním v bateriích. Nebo malé modulární jaderné reaktory, s nimiž se koncem 30. let počítá například při dodávkách tepla.
Zelená lobby tvrdí, že českou energetiku zachrání přechod na občasné zdroje energie a komunitní energetiku. Je to pravda?
Předpokládá se, že budou součástí energetického mixu. Je však odvážné tvrdit, že zachrání energetiku, protože nejprve je klíčové zajistit, aby těmto změnám odpovídala nejen legislativa, ale především přenosová soustava. Pokud ta nebude dostatečně odolná, může tahle velká transformace energetiky skončit také velkým průšvihem. Problém je, že definice velkého průšvihu, tedy zchudnutí obyvatelstva, nedostatek energii, růst cen a snížení osobního komfortu je někdy součástí ideální představy zelených „nerůstových hnutí“ o budoucnosti. V tom je naše neshoda.