Doba čtení:3 m, 29 s
Výstavba nových plynových elektráren, které by měly dle některých úvah nahradit postupně odstavované uhelné zdroje, se podle všeho už nedá stihnout včas. V komentáři pro idnes.cz to napsal konzultant poradenské společnosti EGÚ Brno Matěj Hrubý.
„Zprávy, že někdy okolo roku 2030 bude nutné zprovoznit nové elektrárny jako náhradu za očekávaný uhelný útlum, se stále více objevují ve veřejném prostoru. Nejde přitom jenom o náhradu za uhlí. Nové plynové elektrárny by měly sloužit jako doplněk pro jádro a obnovitelné zdroje, což bude mít pozitivní vliv na provoz elektrizační soustavy, a také pomohou s rostoucí poptávkou po elektřině. Když však zohledníme legislativní prostředí, nezbytné plnění povolovacích procesů, spory s lokální opozicí a další jiné komplikace, tak pro ilustraci jenom větrné elektrárny se v Česku staví přinejmenším osm až deset let. Je proto velmi odvážné si myslet, že postavit nové fosilní elektrárny, typicky o jednotkovém výkonu 600 až 850 MW, zvládneme rychleji,“ napsal Hrubý
Upozornil, že od roku 1990 se v Česku podařilo zprovoznit pouze čtyři nové významné zdroje. Jedním z nich a tím naprosto klíčovým byl na začátku tisíciletí jaderný Temelín, který je schopný zajistit více než pětinu české spotřeby elektřiny. Dále bylo mezi roky 1996 až 1997 zprovozněno 400 MW v paroplynovém zdroji Vřesová, v roce 2013 následoval další paroplynový zdroj v Počeradech o výkonu 850 MW a mozaiku doplnil v roce 2016 uhelný blok v elektrárně Ledvice s výkonem 660 MW. Pro úplnost (a jako pátý zdroj) je potřeba zmínit i přečerpávací elektrárnu Dlouhé stráně s výkonem 650 MW, jež se podílí na stabilizaci elektrizační soustavy a byla zprovozněná v roce 1996.
Německo je prý po odchodu od jádra bezpečnější
Podle Hrubého je důvodem, proč se upínáme právě na plynové zdroje, spočívá zejména v jejich schopnosti flexibilního provozu, který slouží jako doplněk obnovitelných nestálých zdrojů.
Byly by toho schopny v kombinaci s velkým množstvím denní a sezonní akumulace, což však stále naráží na technické i ekonomické limity. A protože to vše nebude dostupné tak rychle (navíc poroste poptávka po elektřině), budou se muset i uhelné zdroje provozovat výrazně déle, než se očekávalo,“ upozornil Hrubý.
Instalovaný výkon uhelných elektráren v Česku dlouhodobě klesá. V poslední době odstavil hned několik elektráren ČEZ. Na konci roku 2019 to byly dva bloky po 110 MW v Ledvicích, v polovině roku 2020 celý Prunéřov I a 500 MW v Mělníku III ke konci roku 2021. Nyní na začátku dubnu 2023 dosahuje instalovaný výkon přibližně 5,1 GW. Za rok 2022 tyto zdroje vyrobily přibližně 25 TWh elektřiny, což odpovídá čtyřiceti procentům české spotřeby.
ČEZ chce v trendu odstavování uhlí pokračovat. Postupně se budou odstavovat (původně již měly být odstaveny) černouhelné Dětmarovice na severu Moravy (600 MW). Větší série odstavování pak přijde na Ústecku, kde je stále v provozu 800 MW v Tušimicích II, 750 MW v Prunéřově II a zmíněný blok o výkonu 660 MW v Ledvicích (společně s jedním 110MW blokem).
Odevzdá Česko energetickou nezávislost?
Dalším hráčem je skupina Sev.en provozující v Ústeckém kraji elektrárnu Počerady o výkonu 1 050 MW a na Pardubicku elektrárnu Chvaletice (820 MW).
Podle Hrubého lze předpokládat snahu o jejich delší provoz, protože firma nepodléhá tak silnému tlaku ze strany akcionářů, veřejnosti nebo třeba mínění o ESG.
„Delší životnost těchto zdrojů je možná i díky tomu, že Sev.en vlastní také uhelné lomy, odkud jsou tyto elektrárny zásobovány. Především jde o lom Vršany, který má relativně dlouhou perspektivu a jeho postup není brzděn územními limity ani potřebou likvidace osídlení. Zároveň platí, že byznys je byznys, takže lze počítat se snahou udržet uhelné zdroje v provozu alespoň tak dlouho, dokud to bude rentabilní. Příznivou rentabilitu uhelných zdrojů zatím zajišťují dostatečné rozdíly mezi náklady na výrobu elektřiny (včetně emisní povolenky) a cenou prodávané elektřiny. Pokud v budoucím horizontu ekonomická stránka selže (další navýšení ceny emisních povolenek), můžeme očekávat pomoc státu prostřednictvím plateb za pohotovost, což jsou takzvané kapacitní mechanismy. Za uhlí nebude rychlá a adekvátní náhrada a stále bude nezbytné pro zajištění dodávek elektřiny a stabilizaci elektrizační soustavy,“ vysvětlil expert.