Sokolovská uhelná po útlumu těžby řeší, co bude dělat s obří technikou. Útlum těžby hnědého uhlí na Sokolovsku přináší nejen konec jedné éry, ale i otázku, co bude s obřími stroji, které desítky let formovaly zdejší krajinu.
Jak uvedla pro denik.cz mluvčí společnosti Sokolovská uhelná Jana Pavlíková, firma se pro těžební techniku snaží najít využití hned na několika frontách. U Lomnice na Sokolovsku dnes stojí odstavený kolos KU 800, další stroj je zatím stále v provozu. Ostatní navazující technologie zůstávají v areálu bývalého dolu Družba. „Snažíme se využít všechny možnosti, jak s těžební technikou naložit. Společně se Svazem měst a obcí ČR, Národním technickým muzeem a starosty v regionu řešíme uplatnění některých částí jako odkazu historie hornictví na Sokolovsku,“ uvedla Pavlíková. Zároveň potvrdila, že se firmě ozvali i zástupci Asijskočeské obchodní komory s nabídkou odkupu technologie pro plánovanou těžbu hnědého uhlí v jedné z asijských zemí.
Část zařízení, o kterou nebude zájem, čeká sešrotování. Podobné dilema řešili před lety i na Ostravsku. Po ukončení těžby černého uhlí v dolech společnosti OKD se část areálů proměnila v technické památky a kulturní centra. Nejznámějším příkladem je areál Dolní oblast Vítkovice, kde se z bývalých vysokých pecí a dolů stal vyhledávaný turistický cíl, místo festivalů i vzdělávacích akcí. Industriální dědictví zde dostalo nový život a region si zachoval část své identity.
Ještě výraznější proměnu lze vidět v Německu. V Porúří, kdysi jednom z největších uhelných regionů Evropy, se bývalé doly a koksovny změnily v památky světového významu. Areál Zeche Zollverein v Essenu je dnes zapsán na seznamu UNESCO a slouží jako muzeum i kulturní centrum. Obří těžní věže a stroje tu zůstaly jako symbol průmyslové éry, ale zároveň přitahují turisty z celého světa.
Pro Sokolovsko tak existují v zásadě tři scénáře. Zachovat část techniky jako technickou památku, prodat ji do zahraničí, nebo ji ekologicky zlikvidovat. Každá varianta má své ekonomické i symbolické dopady. Zachování alespoň jednoho velkorypadla přímo v krajině by mohlo vytvořit nový turistický bod a připomínku hornické tradice regionu. Sokolovsko je s těžbou hnědého uhlí spjato po generace a podobný krok by mohl posílit místní identitu i cestovní ruch. Na druhé straně je zde ekonomická realita. Pokud se podaří technologii prodat do zahraničí, může to firmě přinést významné prostředky a dát strojům další roky provozu. Otázkou však zůstává, jak dlouho bude o hnědé uhlí ve světě zájem v době postupné dekarbonizace.