Dnes je více než jasné, že absurdní úsilí o dosažení uhlíkové neutrality vede k ohrožení dodávek energie, což negativně ovlivní celý evropský průmysl. Ve svých dlouhodobých důsledcích povede tlak na snižování emisí ke snížení konkurenceschopnosti
Komentáře
Nechvalně známé sousloví solární tunel zná v Česku skoro každý. Aby ne, když za něj všichni úplně zbytečně zaplatíme stovky miliard korun. Po několikaleté odmlce chytli solární baroni i lobbisté druhý dech. A bohužel znovu používají „osvědčené metody“.
Elektřina a teplo, nebo zcela marná snaha zvrátit vývoj počasí ve světě? Co je pro lidi důležitější? Snaha o rychlou dekarbonizaci má smysl jen, když ji budou dělat všichni. Což se ani zdaleka neděje.
Označovat elektřinu za veřejný statek je nebezpečné a dvojnásob to platí, když je to ve jménu energetické bezpečnosti. Proč obhájci elektřiny či tepla jako veřejného statku neoznačí za veřejný statek i plyn?
Vyvolávání paniky neustálým opakováním nepodložených teorií má nový vrchol. „Klimatické hodiny“ v Praze na Letné. Zároveň by to měl být poslední terorizující kousek, který si tyhle skupiny mohly dovolit.
Aktuální data ukazují, že Německo se přes miliardové investice do OZE v žádném případě neobejde bez uhelných elektráren. V Česku je situace obdobná. Období, kdy nejméně fouká vítr a svítí slunce, je přitom teprve před námi.
Nikdo nechce následovat 27 evropských států v jejich rychlosti odchodu od fosilních paliv a spalovacích motorů. Oteplování se proto nezastaví. EU navíc bude platit ostatním státům za údajné následky změny klimatu.
Mimořádné zdanění zisků energetických firem, jež nepostihuje ty, kteří na současné krizi vydělávají nejvíc, je podivné. Ale přímo obludné je, jak celé zdanění – v rozporu s logikou – dokázali zmanipulovat zelení lobbisté. Víc v Česku, než v Německu.
Před pár měsíci znali zkratku LNG jen odborníci a fajnšmekři. Nyní však o zkapalněném zemním plynu čteme všude. A jsou to podivuhodné příběhy. Zejména v tom, že o některých věcech se nemluví a nepíše.
Politici se shodují, že plyn zkrátka musíme kupovat od toho, kdo nám jej prodá. A nemůžeme brát ohledy na cenu či dokonce porušování lidských práv. Tento pragmatismus je zajímavý i ve vztahu k uhlí.