Česko v panice řeší jak udržet v chodu uhelné zdroje, jejichž provozování se již v nejbližších letech přestane ekonomicky vyplácet. Oproti tomu nejvyspělejší světové ekonomiky sdružené do skupiny G7 si odhlasovaly, že ukončí výrobu elektřiny z uhlí až do roku 2035, navíc s výjimkami.
G7 je sdružení největších ekonomicky vyspělých států světa, do nějž patří USA, Spojené království, Francie, Itálie, Japonsko, Kanada a Německo. Některé z nich jsou na uhlí závislé již jen marginálně, jiné více. Žádná však tolik, jako je tomu stále v případě Česka, kde se z uhlí stále vyrábí kolem 40 procent elektřiny a zhruba polovina dálkově dodávaného tepla. Navíc se jedná o země s výrazně lepšími ekonomickými možnostmi, než jaké máme my.
I přesto si daly na odchod od uhlí dostatečný časový prostor a dokonce schválily, že na uhlí více závislé země (zejména Japonsko a Německo) mohou jít i jinou či pomalejší cestou. Jde o ukázku logického a pragmatického uvažování, které je jasně motivováno zachováním energetické bezpečnosti a snahou o dosažení co možná nejnižších cen energií. Právě ty jsou totiž klíčem pro konkurenceschopnost firem a prosperitu celých zemí.
Nedává žádný smysl, aby čeští politici uvažovali jinak. Zejména s ohledem na zmíněné faktory, tedy ještě větší závislost na uhlí a ekonomická omezení i geografická. Je totiž jasné, že v horizontu této dekády není šance uhelné zdroje nahradit. Pokud budeme postupovat překotně, vždy se to projeví negativními ekonomickými dopady. Zároveň by se politici měli přestat bát říkat lidem pravdu, například v tom, že v českém prostředí obnovitelné zdroje energetiku opravdu táhnout nemůžou, ale můžou být pouze doplňkem stabilních zdrojů.
V této souvislosti je nejvyšší čas zahájit upřímnou debatu o tom, kdy už bude obnovitelných zdrojů příliš mnoho. Pokud se totiž budou stavět živelně dál, bude přibývat dnů, kdy je bude nutné vypínat, protože elektřiny bude zkrátka příliš. Zároveň bude nutné mít k dispozici velkou záložní kapacitu v jiných zdrojích. Mluví se zejména o plynových zdrojích, ovšem jedním dechem se dodává, že budou pouze dočasné. To vše bude ale stát spoustu peněz, které by bylo možné vynaložit účelněji. Například na výstavbu nových jaderných zdrojů.
Pokud se chceme postupně přibližovat vyspělým ekonomikám, je právě ekonomicky rozumné chování jedinou cestou.