Charanzová: Nepřijímejme nedosažitelná pravidla

„Když si bude emisní cíle zvyšovat jen Evropa, nic se nezmění,“ říká europoslankyně Dita Charanzová (ANO). Foto: charanzova.cz

„Nejsem si jistá, jestli je cíl snížení emisí o 55 procent do roku 2030 uskutečnitelný v normální situaci, natož v době pandemie a jejích ekonomických dopadů,“ pochybuje místopředsedkyně Evropského parlamentu Dita Charanzová.

Podle místopředsedkyně Evropského europarlamentu Dity Charanzové (ANO/ALDE) považují průmyslníci ještě za jakž takž dosažitelné snížit emise o 40 procent do roku 2030 s tím, že to bude stát velké prostředky a bude to znamenat velké změny. Na globálních emisích to však nezmění prakticky nic.

Čtěte také:
Proč ke Green Dealu není dopadová studie?
Emise z energetiky klesají, z dopravy naopak rostou

K požadavku předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové zrychlit pokles emisí do roku 2030 na 55 procent oproti roku 1990 jste se vyjádřila kriticky. Dosud jste se přitom v této problematice příliš neangažovala. Co vás přimělo to změnit?

To není tak úplně pravda. Celá EU se minulý rok zavázala k cíli uhlíkové neutrality do roku 2050. Je to ambiciózní cíl a cesta k němu určitě nebude snadná. Vždycky jsem brala v potaz, že evropské země mají rozdílné struktury hospodářství a některé z nich budou mít k neutralitě daleko delší a složitější cestu. Česko právě k nim bezpochyby patří. Takže například i při stanovení limitů pro automobilový průmysl od roku 2030 jsem patřila mezi ty poslance, kteří chtěli pozvolnější naplňování cílů.

Měli bychom se tedy vyvarovat plošnému vytváření nedosažitelných pravidel. Osobně si nejsem jistá, jestli vůbec navržený cíl snížení o 55 procent je v normální situaci realizovatelný, natož v době pandemie a jejich ekonomických dopadů. Obávám se, aby nebyl český byznys, respektive průmysl zásadně poškozen politickým rozhodnutím od stolu. Všichni chceme žít na čisté planetě, musíme si dávat ale reálné cíle. Navíc si musíme uvědomit, že Evropa má dneska necelých 10 procent podílu emisí skleníkových plynů na světě. Pokud budeme zvyšovat ambice pouze na naší úrovni, tak žádná revoluce nenastane. Musíme v tomto směru nabádat jiné velmoci, aby dělaly víc, a měly podobné cíle jako Evropa.

Novinky citovaly vaši obavu z dopadů zvýšených limitů na automobilový průmysl (zde). Která další odvětví případné zpřísnění limitů ohrozí?

Je to například automobilový průmysl, ve kterém u nás pracuje skoro 200 tisíc lidí, ale také sít subdodavatelů, drobnějších fabrik, kterých je v Česku nepočítaně a které dodávají nejen do českých automobilek, ale často i do zahraničí. Určitě je to také energetika, je to těžký průmysl obecně, například ocelářský.

Evropská komise přiznává, že budeme muset vynaložit v první fázi velké úsilí, abychom byli schopni vše zvládnout do roku 2030. Nicméně osobně si myslím, že tvrdá a represivní regulace je vždy méně účinná, než kdybychom se k uhlíkové neutralitě spíše “proinvestovali”. Veřejný sektor musí v tomto hrát svou roli, máme na stole jeden z nejambicióznějších evropských rozpočtů v historii, skoro dva bilióny eur na sedm příštích let, a představitelé všech průmyslových odvětví mají hodně nápadů, jak nejlépe vyvinout a transformovat naše hospodářství. Není tedy na co čekat.

Myslíte, že zatím platný cíl snížení emisí oxidu uhličitého o 40 procent do roku 2030 by pro automobilky, energetiku a další průmyslové sektory byl zvládnutelný bez ohrožení?

Myslím, a zaznívalo to i od zástupců dotčených odvětví, že je to jakási hranice, kterou jsme za cenu velkých změn a hlavně velkých investic ještě schopni nějak zvládnout. Nicméně nový plán Evropské komise je pouze první návrh, který budou řešit, a s velkou pravděpodobnosti měnit, taky jednotlivé členské státy. Průmyslové země vše nevzdají bez boje, je dost možné, že téma budou řešit i evropští lídři na příštích summitech.

Evropská komise nepředložila europoslancům k plánu Green Deal dopadovou studii, byť je to v případě takto významného kroku její povinnost. Protestovali jste proti tomu někdo?

Dopadová studie jako taková existuje (zde). (Dokument má datum 17. 9. 2020, pozn. red.) Co ale v debatě postrádám, a právě pro Česko to může být velmi důležité, je zpracování vyhodnocení dopadů nejen na úrovni EU, ale na úrovni jednotlivých členských států. Podle informací, které mám k dispozici, ale Evropská komise se zveřejním tohoto hodnocení dopadů na členské státy nijak nespěchá, naplánováno je až dodatečně na konec října 2020. To je z hlediska termínu konání důležitých jednání například summitu lídrů podle mého až příliš pozdě.

Konečný cíl plánu Green Deal je „uhlíková neutralita“. Europoslanci přitom nechtějí za bezemisní zdroj energie uznat jádro. Mohla by, podle vašich informací, energetika České republiky bezpečně fungovat jen na bázi elektřiny z větru a ze slunce?

V EU platí obecný princip spolurozhodování a například část států vidí tuto otázku úplně jinak než Europarlament. V červnu se v tomto směru podařilo najít konsensuální dohodu o takzvané taxonomii, která zavádí pravidla pro transparentnost a udržitelnost investic. Radikálnější pozice většiny v parlamentu, která by chtěla zakázat všechny investice do jaderné energie, v textu není. Mimo jiné díky aktivitě České republiky se podařilo v prosinci prosadit do společného prohlášení lídrů EU, že jádro zůstává preferovanou energii pro některé evropské státy. To je pro mne směrodatné. V zásadě věřím, že jaderná energie je právě tou správnou a nejlepší cestou pro ČR k uhlíkové neutralitě.