Proč ke Green Dealu není dopadová studie?

Z manipulace, které se Evropská komise dopouští v souvislosti s plánem Green Deal, je evidentní, že si je naprosto jistá svou pozicí. Jako první se musí ozvat europoslanci.

Při protlačování nejzásadnější věci od založení Evropské unie porušila Evropská komise regule společenství a ignorovala své povinnosti. Nepředložila totiž europoslancům studii dopadů zavedení Green Dealu. (Viz rozhovor s Alexandrem Vondrou z ODS zde)

Na webu Evropské unie, na stránce „Plánování a navrhování právních předpisů“ (zde) se přitom pod titulkem Jak se zajišťuje kvalita návrhů, zcela jasně uvádí, že Ke každé iniciativě, kterou Komise předkládá ke schválení, musí být v zásadě přiloženo vedle posouzení dopadů i kladné stanovisko výboru (pro kontrolu regulace).“ Tedy takzvaná dopadová studie. Ač se z citace zdá jasné, že ji musí Komise předložit vždy, není tomu tak.

Čtěte také:
Co si ekonomové myslí o „zelených investicích“?
Emise z energetiky klesají, z dopravy naopak rostou

„Pokud se u připravovaného právního předpisu nebo politiky očekává zásadní dopad, Komise provede před předložením svého návrhu posouzení dopadů. Takové posouzení obnáší podrobnější analýzu dané problematiky, ověřuje, zda má být opatření skutečně přijato na úrovni EU, a uvádí potenciální hospodářské, sociální a environmentální dopady jednotlivých nastíněných řešení. Výsledky posouzení dopadů přispívají k tomu, aby rozhodnutí Komise byla informovaná.“ To k povinnosti předkládání dopadových studií uvádí sama Unie na zmíněné stránce.

O tom, že by Green Deal nebyl aktem, který má zásadní dopad není potřeba diskutovat. Jeho naplnění totiž vyžaduje úplnou přeměnu především evropské energetiky a dopravy, ale v podstatě prakticky všech oblastí lidského života a životní úrovně. Dopadovou studii tedy měla Evropská komise chystat zcela automaticky (Komise není vládcem Evropy, ale orgánem EU s jasně stanovenými povinnostmi).

Zpráva o posouzení dopadů musí, podle unijních reglementů, posuzovat tři okruhy: 1.Environmentální, sociální a hospodářské dopady, včetně dopadu na malé a střední podniky a konkurenceschopnost, a výslovné prohlášení, pokud je některý z dopadů považován za zanedbatelný; 2.Na koho bude mít iniciativa dopad a jak bude tento dopad vypadat; 3.Strategii konzultace a její výsledky.

S ohledem na to, že Green Deal ovlivňuje prakticky všechno, je jasné, že se do takové dopadové studie nikomu nechtělo. Protože udělat ji férově a odpovědně by trvalo podstatně déle, než byli zelení fanatici ochotni čekat. Současně však není snad unijní záměr, který by dopadovou studii vyžadoval víc.

Ovšem nejdůležitější je zjištění, že na eurokomisi zjevně není možné si vynutit dodržování závazných předpisů. Dopadové studie nebyly u Green Dealu, stejně jako u velmi diskutované „zbraňové směrnice“, kterou europarlament schvaloval v roce 2017. Tehdy se neúspěšně dožadovala dopadové studie europoslankyně Dita Charanzová (ANO). „Opakovaně jsem po EK požadovala vytvoření dopadové studie, která by dokládala, že navržené kroky mají smysl a skutečně pomohou v boji s terorismem. Odpověď jsem samozřejmě nedostala. Člověk nemusí být odborník na zbraňovou problematiku, aby pochopil, že je v textu řada velmi problematických ustanovení.,“ popsala tehdy svoji zkušenost (zde). „Vyčítám předkladatelům zejména to, že nejsou pod palbou argumentů schopni vzít některé kroky zpět,“ dodala. Což docela přesně odpovídá průběhu situace okolo schvalování Green Dealu.

Nesouhlasící či pochybující poslanci jsou rovnou označeni za „popírače“, místo faktů a fyzikálních zákonů se diskutuje na základě ideologie. „Diskuse je hysterická, nezakládá se na evidenci a faktech, spíše na tom, že je třeba jednat ´okamžitě´. Dominantně tu převládá zelená ideologie,“ popisoval letos v únoru situaci v europarlamentu Alexandr Vondra.

A tak se nakonec v Komisi s vypracováním dopadové studie nikdo neobtěžoval. A v europarlamentu nebylo dost poslanců, kterým by stálo za to její zpracování neodbytně požadovat. Což je pro lidi žijící v EU špatná zpráva. Velmi špatná. Protože dokazuje, že jejich názor současnou vrchnost už vůbec nezajímá.