Naprosto bizarně a neuvěřitelně zní slova, která pronesla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová na jaderném summitu v Paříži. Tato hlavní evropská vymítačka „špinavých energií“ a zatvrzelá propagandistka Green dealu se totiž proslovila ve smyslu, že bez jaderné energie Evropa neobstojí ve světové konkurenci a že je čas na změnu.
Ano, jsou to slova té samé Ursuly, která coby členka vlád Angely Merkelové spolupohřbila německé jádro, protože se jaksimnevešlo mezi „čisté energie“. Jednoduše řečeno jádro v taxonomii předskočily preferované obnovitelné zdroje a Němci se rozhodli přikročit k zavírání jaderných elektráren.
Nyní ta samá politička bez ostychu hovoří o tom, že se stala strategická chyba. Bez jádra nebude Evropa nezávislá a konkurenceschopná. Zní to přímo neuvěřitelně a až bizarně, že je možné bez mrknutí oka změnit názor a tvářit se, že se chyba sice stala, ale teď ji musíme napravit. A jedeme dál. Ale tak jednoduché to není.
Vše je sice možné bagatelizovat tím, že von der Leyenová je prostě jen politička, která už mnohokrát prokázala, jak dobře umí aplikovat v reálném životě přísloví „kam vítr, tam politický plášť“. Osobní prospěch nade vše. Dokud mne zvolená strategie (rozuměj Green deal), nese na vítězné politické vlně, budu ji hájit zuby nehty. Jakmile je ale jasné, že se Evropa řítí do kolosálního průšvihu (rozuměj vzhledem k drahým energiím ztrácí konkurenceschopnost), posypu si hlavu popelem a jako první v davu začnu drze zachraňovat evropskou energetickou nezávislost. V historii politického pragmatismu asi nic překvapivého. Kdyby ovšem v minulých deseti letech nebyly popsány tuny papíru, které před ukvapenosti a předčasnosti Green dealu nevarovaly. Kdyby nebyly proneseny miliony varovných slov a vytvořeny stovky analýz, které jasně a srozumitelně předjímaly katastrofu, do které se Evropa bezhlavým snižováním emisí řítí. Kdyby renomovaní odborníci tisíckrát neříkali, abychom nevypínali staré zdroje, dokud za ně nemáme náhradu. Všechno bylo marné. Nepomohly ani argumenty, že se Evropa na celkovém znečištění planety podílí pouhými několika procenty. Nepomohlo ani to, že zatímco se Evropa chystá vypnout několik desítek zastaralých uhelných elektráren, Čína se v honbě za dostupnou elektřinou řítí vpřed tempem dvou uhelných bloků týdně.
Po pařížském summitu je ale zřejmě všechno jinak a v čele s Ursulou se budeme překotně pokoušet resuscitovat jadernou energii. Pak ještě přehodnotíme efektivitu předotovaných občasných zdrojů energie, zrušíme emisní povolenky a nahodíme uhelné elektrárny. Renesance po evropsku, verze 21. století. Mezitím ale zbytek světa klopýtající Evropě uteče o tisíce koňských délek.