Doba čtení:2 m, 5 s
Rostoucí cena emisních povolenek podle všeho již brzy ohrozí rentabilitu výroby elektřiny z uhlí. Za ni ale Česko v tuto chvíli nemá náhradu. Podle místopředsedy představenstva ČEZ Pavla Cyraniho je třeba co nejrychleji spustit stavbu jakýchkoli zdrojů.
„Potřebujeme co nejrychleji spustit stavbu jakéhokoli zdroje, který půjde. Stavět proti sobě obnovitelné zdroje a jádro, malé a velké reaktory nebo soláry na střechách proti těm na brownfieldech je zástupný problém. Potřebujeme všechny tyto zdroje,“ řekl Hospodářským novinám Cyrani.
„Aby Česko zůstalo soběstačné, musíme do roku 2030 začít masivně stavět obnovitelné zdroje. Potřebujeme 15 gigawattů fotovoltaik a alespoň dva gigawatty ve větru,“ doplňuje hlavní ekonom ČEZ Pavel Řežábek.
Česko je skutečně na hraně velkého průšvihu, zvláště když se spotřeba elektřiny (loni byla 60 terawatthodin) může podle odhadů do roku 2050 až zdvojnásobit. Díky rozšíření elektromobilů, zvýšením podílu tepelných čerpadel a obecně elektrifikací ekonomiky. I prosté nahrazení výkonu tuzemských uhelných zdrojů ve 30. letech bude náročné, energetika by ale ještě měla dodávky výrazně zvyšovat.
Aktivisté chtějí konec uhlí, i když není náhrada
Výroba elektřiny ze slunce a větru ale závisí na počasí. Díky tomu je v jednu chvíli k dispozici přebytek elektřiny, který po většinu roku ve dne nabízejí soláry. Taková elektřina naopak chybí v nočních hodinách a během zimního období. Proto je třeba zajistit její dostatek i v hodinách, kdy nesvítí, nefouká a mrzne.
Podle Řežábka se ale nemusí zálohovat každý instalovaný megawatt obnovitelných zdrojů. „Tahle představa je principiálně od základu chybná. Potřebujeme pokrýt jen výkon do maximální okamžité spotřeby. Fotovoltaiky i větrné zdroje sice mimo špičky vyrábějí méně, ale stále vyrábějí,“ tvrdí Řežábek. Na zajištění výkyvů způsobených masivním nárůstem solárů a větrníků, budou podle něj potřeba dva až 3000 MW v dalších řiditelných zdrojích. „To jsou zhruba čtyři plynové elektrárny,“ dodal.
Nad zálohou v podobě zemního plynu se ale vznáší řada otazníků. V první řadě je otázkou, zda je reálné tyto nové elektrárny stihnout postavit. Zároveň je zde otázka bezpečnosti a ceny. Plyn musíme dovážet. Jeho ceny sice v posledních měsících klesly, přesto ale zůstávají na mnohem vyšší úrovni než před válkou. Němci zůstávají velmi opatrní a mluví o tom, že případná tuhá zima by mohla znovu způsobit plynovou krizi. V této situaci se překotná sázka na plyn i při výrobě elektřiny jeví velmi riskantně. Zejména, když z klimatického hlediska nepřináší přechod z domácího uhlí na dovážený plyn žádnou výhodu.