Energetika pod palbou politiky

Dotace pro obnovitelné zdroje stojí Českou republiku i daňové poplatníky stovky miliard korun. Zelené zdroje přitom vyrábějí jen zlomek potřebné elektřiny, navíc ne vždy. Foto: wikipedia.org

Ekologickým aktivistům vadí, že doporučení Uhelné komise vychází hlavně ze studie ČEPS, tedy státního podniku, který je provozovatelem energetické přenosové soustavy u nás. Mezi všemi zúčastněnými v Uhelné komisi je přitom jediným subjektem, který je ze zákona odpovědný za bezpečnou a kvalitní dodávku elektřiny, napsal v komentáři pro MF Dnes Jan Ferenc.

Aktivistům vadí, že nebyly brány v potazy jejich vlastní studie, kterými podpírali svou touhu, aby byl těžba a spalování uhlí ukončena už v roce 2030. „A teď dotčeně poukazují na to, že „jediná relevantní“ studie pro rozhodnutí komise byla ta od ČEPS. Což je ale dobře. ČEPS je státní podnik, který vlastní a řídí přenosovou soustavu. O dodávkách a spotřebě elektřiny ví vše, rok za rokem, hodinu po hodině. Zná příčiny i důsledky výkyvů a má zkušenosti s jejich řešením. Je subjektem mezinárodních smluv o propojení národních soustav a garantem jejich plnění. ČEPS nevlastní jedinou elektrárnu, neobchoduje s elektřinou a netrpí žádnými politickými názory. Mezi všemi zúčastněnými v Uhelné komisi je jediným subjektem, který je ze zákona odpovědný za bezpečnou a kvalitní dodávku elektřiny. Bezpečnou znamená každému v každém okamžiku, kvalitní při stálém napětí a frekvenci. Kolísání napětí a frekvence může způsobit odstavování i poškození spotřebičů: strojů a zařízení, bankovních serverů, řídicích středisek, dopravních systémů. Aktivisté mohou mít sebedůvtipnější studie, ale nemají špetku odpovědnosti,“ napsal Ferenc.

ČEPS je podle něj povinna připojovat obnovitelné zdroje, pokud splní technické požadavky, a je povinna odebrat jejich produkci elektřiny bez ohledu na grafikon spotřeby. „Není tedy tím, kdo by rozvoji obnovitelných zdrojů jakkoliv bránil. Jen klade důraz na jejich zálohování. Ústup od uhlí podmiňuje výstavbou nové jaderné elektrárny a dostatečnou kapacitou elektráren na zemní plyn,“ vysvětlil Ferenc.

Některé jiné studie naopak připouštějí krytí spotřeby dovozem elektřiny v případě výkyvů výkonů z obnovitelných zdrojů. „Problém je ale v tom, že tyto výkyvy mohou postihnout velkou část Evropy naráz a elektřinu nebude odkud importovat. Což se stalo třeba v Německu loni v září,“ upozornil Ferenc.

Upozornil také na to, že si Rolf Martin Schmitz, ředitel energetického koncernu RWE, v rozhovoru pro deník Die Welt nedávno postěžoval, že výstavba nových obnovitelných zdrojů v Německu naráží na odpor obyvatel a že Německo nebude vyplácet peníze za udržování záložních kapacit. Naopak stát nabízí kompenzace za uzavírání uhelných bloků, načež bylo odstaveno 11 moderních tepelných elektráren. RWE letos musí odstavit uhelnou elektrárnu Westfalen, již za 3 mld. eur (78,7 mld. Kč) spustil v roce 2014. I proto Německo do budoucna počítá s dovozem elektřiny. V Rakousku v pátek 8. ledna hrozil rozsáhlý blackout v důsledku kolísání frekvence v síti. Michael Strebl, ředitel společnosti Wien Energie, zmínil, že před několika lety musely záložní elektrárny na zemní plyn startovat pro podporu sítě zhruba patnáctkrát za rok, v poslední době je to až 240 krát ročně. Událost z 8. ledna Rakousko řešilo za podpory uhelných a jaderných elektráren „v okolních zemích“.

„O plánovaném jaderném zdroji v elektrárně Dukovany se často hovoří jako o „drahém a rizikovém“ projektu. Srovnejme: dotace do obnovitelných zdrojů od roku 2005 do roku 2018 překročily 360 mld. Kč. Obnovitelné zdroje dnes kryjí zhruba 9 % spotřeby elektřiny. A jak ukazují rakouské zkušenosti, také ne vždy. Za stejné peníze by už byly dokončeny dva nové bloky v Dukovanech, jejich produkce by pokrývala zhruba 25 % spotřeby elektřiny s koeficientem využití zhruba 85 procent. Co je tedy drahý a rizikový zdroj?,“ položil řečnickou otázku Ferenc

Rozporuje rovněž tezi, že emisní povolenky prý mohou být zanedlouho tak drahé, že se uhelné elektrárny ani teplárny nevyplatí provozovat, budou ztrátové.

Ve skutečnosti je ekonomika v současné energetice už jen velmi postranním faktorem rozhodování. Ceny energie jsou určovány především politickými rozhodnutími. Zatímco fosilní zdroje jsou zatěžovány řadou ekologických daní, včetně nutnosti nákupu emisních povolenek, ceny obnovitelných zdrojů jsou odlehčovány systémem dotací z veřejných zdrojů i přímým výběrem ekologické daně od spotřebitelů. Povšimněme si, že ohromně výhodné a stále levnější obnovitelné zdroje se u nás téměř přestaly budovat po roce 2010, kdy státní dotace do nich zeslábla. Elektřina z obnovitelných zdrojů kromě toho neprochází trhem, ale je povinně a v každém okamžiku odebírána za stálé ceny do distribučních soustav. Bezpečnost dodávek, stabilita sítě a náklady na výstavbu a provoz jsou nahrazovány termíny typu „demokratizace energetiky“, případně výzvami „přeformulovat ekonomiku směrem k rovnosti a spravedlnosti“. Hovořit o ekonomických faktorech je v tomto politickém prostředí tedy přinejmenším nepatřičné,“ zdůraznil autor komentáře, podle nějž je zcela pomíjena možnost, že za několik let bude elektřina tak drahá, že nákupy emisních povolenek už nebudou představovat podstatný náklad, přičemž pokud se prosadí ideologie a politika před odpovědností, je tato možnost velmi pravděpodobná.