Doba čtení:5 m, 12 s
Když se někde dlouhodobě prohánějí mnohasettunoví drobečkové a převracejí zeminu sem a tam, přilehlému pohoří by se to časem nemuselo líbit. Krajinu je proto potřeba ochránit před možnými sesuvy. O krušnohorské svahy nad hnědouhelným lomem ČSA je v tomto ohledu dobře postaráno. Už přes deset let je hlídá automatický monitorovací systém. A to 365 dní v roce, 24 hodin denně.
Nad lomem ČSA se z jedné strany tyčí kopec se známou dominantou, zámkem Jezeří. Byť to odnaproti vypadá, jako kdyby měl každou chvíli ujet dolů do jámy, ve skutečnosti nic podobného jako extrémní sáňkování nehrozí. Gravitace má však své neúprosné zákony. Když se v lomu a jeho okolí sečte práce kořenů stromů, počasí, proudění podzemní vody a důlní činnosti, můžou se dít věci. Reliéf se sice nevydá přímo na pochod, ovšem může se mírně „zavrtět“. A s tímto rizikem se musí dopředu počítat.
Čtěte také:
Nepropásněte uhelné safari
V lomu našli pravěký strom starý 20 milionů let
Hornická činnost je naštěstí odnepaměti spojená s přísnými bezpečnostními pravidly a pojistkami a s technologickým pokrokem se tato tendence ještě prohlubuje. Dnes v lomu ČSA dokážou zachytit doslova každý záchvěv, a to v dostatečném předstihu. „V osmdesátých letech bylo pod zámkem Jezeří arboretum a právě směrem k němu postupovalo dobývání uhlí. S ohledem na ochranu stromů a zámku se rozhodlo, že těžba nakonec inkriminované místo obejde. Zásoby uhlí tam tak zůstaly vázané,“ přibližuje hlavní důlní měřič Petr Stanislav ze Severní energetické. Tím však bylo zaděláno na problém, protože ve svahu zůstaly pohyblivé nadložní sedimenty, jejichž stabilitu by mohla narušit postupující těžba. Sedimenty totiž mají snahu klouzat dolů k uhelné sloji, a proto je nutné tyto svahy bedlivě sledovat.
Výpočetní centrum maskované za budku na vrátnici
„Dříve se o to starala najatá firma. Jenže roční náklady byly stejné jako pořízení kompletního monitorovacího systému,“ popisuje Petr Stanislav. Nové zařízení automatické totální stanice Leica TCR těžaři pořídili v roce 2004 a spustili v dubnu 2005. Plně automatizovaný systém se skládá z několika částí. Důležité je základní stanoviště, které je umístěno na pevném a stabilním území přímo v lomu. Odtud pak lze sledovat, zda jsou problematické sedimenty v pohybu či nikoliv. Základní výbavu této centrály tvoří počítač se softwarem GeoMoS od firmy Leica. Ten slouží k ovládání stanice a vytvoření souboru naměřených hodnot.
Centrála na první pohled vypadá jako budka na vrátnici. Delší pobyt by v ní byl asi nepohodlný, ale nelidské podmínky tu zdaleka nepanují. „Vzhledem k tomu, že toto stanoviště funguje 365 dní v roce, je důležité, aby se v něm v zimě topilo a aby naopak v létě nebylo přehřáté. Zdvojená střecha pak funguje jako stínící složka proti prudkému slunci. Nechybí zde ani napojení na elektrickou a počítačovou síť,“ popisuje Petr Stanislav. „Dvojitá okna zase chrání posádku i technologie před prachem,“ dodává jeho kolega Miroslav Vavrouch. Sklo v oknech je třeba pravidelně čistit, aby monitorovací systém měl jasný výhled.
Hranoly maskované za hnízda pro ptáky
Systém každou hodinu měří celý svah a zkoumá, zda nedochází k nějakému pohybu, který by mohl přerůst v sesuv. Další část monitorovacího systému v podobě kontrolních bodů se nachází přímo na inkriminovaném svahu. „Stráň jsme osadili systémem odrazných hranolů. Geodetický stroj na centrálním stanovišti totiž pracuje za pomoci světelných odrazů. Vysílá světelný paprsek, na jehož základě spočítá vzdálenost a změří potřebné úhly,“ vypráví Petr Stanislav.
Světelných hranolů umístěných na tyčích bylo z počátku 45, postupně se jejich počet rozšířil až na 74. V současnosti jich je 56. Jejich počet závisí na postupu lomu a na potřebách provozu stanice. „Kontrolní body jsou tři a půl metru dlouhé pažnice, na kterých je uvnitř malé budky umístěn odrazný hranol. Hranol, který stojí sedm tisíc korun, je tak chráněn nejen proti povětrnostním vlivům, ale alespoň trochu i proti krádežím,“ nastiňuje Petr Stanislav. Na druhé straně, budky občas lákají ptáky k tomu, aby se v nich uhnízdili, přičemž hranol jim v tom nijak nepřekáží.
„Instalace měřicích bodů probíhá tak, že se využije vrtná soustava, pažnice se usadí a zpevní se betonovou směsí,“ nechává nahlédnout do kuchyně Petr Stanislav. Nevýhodou takové stabilizace je, že se nedá použít všude. Vrtná souprava se totiž nedostane kamkoliv. Třeba na svahy či místa s měkčími nadložními sedimenty. V takových případech se využívá plastový mezník a do něj se dává jen dvoumetrová tyč. Na ni je pak připevněn hranol, který není krytý budkou. Ptáci žijící v blízkém kraji z podobného postupu zřejmě příliš nadšeni nebudou, ale pro těžaře je tento postup dostačující. Kromě toho jsou v okolí dolu ještě zajišťovací pevné body. To proto, aby se systému usnadnila orientace.
Pohyb do 5 cm nechává těžaře v klidu
Jak bylo řečeno, měření probíhá každou hodinu, samozřejmě za předpokladu, že je dobrá viditelnost. Software poté vyhodnotí změny vůči předchozím měřením. „Data dostáváme my i dispečink. Když se něco děje, tak okamžitě dochází k přesunu techniky a pracovníků, aby byla zajištěna bezpečnost provozu. Přímé kontroly na svazích však z preventivních důvodů probíhají neustále,“ přibližuje Miroslav Vavrouch. Dlouhodobý monitoring má pak na starosti mostecký Výzkumný ústav pro hnědé uhlí. V místech, kam systém nemůže dosáhnout, se volí jiné způsoby kontroly, například pomocí GPS.
K vyhodnocení naměřených hodnot jsou třeba limity, podle kterých se poté postupuje. Pohyb půdy do pěti centimetrů nechává těžaře v klidu. „Vzhledem k tomu, že některé hranoly jsou od centrály vzdáleny i více než dva kilometry, je tato odchylka v rámci měření zanedbatelná,“ říká Petr Stanislav. Pokud dojde k pohybu v rozmezí pět až deset centimetrů, dá se již předpokládat, že nadloží je neklidné a má chuť se trochu projít. A ve chvíli, kdy je naměřeno více než deset centimetrů, je jasné, že chuť brzy přeroste v čin, a vzniklý problém je třeba řešit.
Už dva měsíce poté, co systém začal fungovat, museli geologové zbystřit. Z naměřených dat bylo jasné, že se ve svahu cosi děje. A skutečně, za 14 dní po prvním poplachu došlo k sesuvu půdy. Vzhledem k tomu, že těžaři byli včas varováni, těžká technika mohla z inkriminovaného místa včas odjet. Naštěstí k podobným případům nedochází často. Poslední sesuv se na ČSA datuje k roku 2011.
Mohlo by vás zajímat:
TOP 10 největších těžebních bestií
Francouzská spojka na české uhlí
Odkrylo rýpadlo UFO?