Doba čtení:2 m, 23 s
Rakouské ministerstvo zahraničí si předvolalo zástupce Evropské komise ve Vídni Martina Selmayra poté, co miliardy eur, které Rakousko vydává za ruský plyn, označil za krvavé peníze. Od výroku se distancovala i Evropská komise. Jde o do očí bijící ukázku rakouského i bruselského pokrytectví.
„Pane bože, 55 procent rakouského plynu stále pochází z Ruska. Rakousko takto financuje Putinovu válku a nikdo není ve Vídni na Ringstrasse, aby proti tomu protestoval. To mě udivuje, protože při vyrovnání účtu za plyn jsou každodenně do Ruska posílány krvavé peníze,“ řekl Selmayr minulou středu při jedné debatě.
A spustila se bouře ve Vídni i Bruselu. Evropská komise se od Selmayrových výroků distancovala, její mluvčí Dana Spinantová je označila za politováníhodné a nevhodné. Jako „neseriózní, kontraproduktivní a zcela jednostranné“ označila Selmayrovy výroky rakouská lidovecká ministryně pro evropské záležitosti Karoline Edtstadlerová.
Přitom je evidentní, že Martin Selmayr neřekl nic jiného, než pravdu. Jenže hodně nepříjemnou, a to hned ve dvou rovinách. Ta první byla vyřčená. Nákupem ruského plynu opravdu Rakousko i kdokoli další pomáhá financovat Putinovu válku, zabíjení lidí, zabírání a ničení ukrajinského území. To není názor, ale prostý fakt.
Vědecká studie: Spalování uhlí chrání planetu před ohříváním
Je zde ale i druhá rovina, která je možná některým lidem nepříjemná ještě více. Rakouská, ale i evropská závislost na ruském plynu totiž nevznikla náhodou, nebo dokonce sama od sebe. Je výsledkem politiky a konkrétních rozhodnutí konkrétních lidí. Ale je rovněž výsledkem dlouhodobého tlaku na tzv. zelenou transformaci, resp. toho, co se děje pod jejím fíkovým listem.
Právě zemní plyn, ačkoli je hlavně kvůli únikům metanu při těžbě a přepravě pro klima obdobnou zátěží jako uhlí, měl být totiž paradoxně jedním z vítězů této údajně zelené transformace. A to nejen na úkor uhlí, což lze pochopit, ale například právě v Rakousku i na úkor jádra. Rakousko bylo dlouhé roky jedním z čelních „umetačů“ cestičky pro ruský plyn v EU. Ovšem oficiálně samozřejmě hlásalo zelenou energetickou politiku a stavělo se tvrdě proti jádru třeba i u nás.
Máslo na hlavě má pochopitelně i Brusel. Řada lidí v Evropské komisi nepochybně dobře ví, že právě zemní plyn je důkazem pokrytectví celého Green Dealu. To samo o sobě je nepříjemné a mělo zůstat ukryto kdesi hluboko v bruselských šuplících a současně pod tlustou dekou propagandy. Jenže na rozdíl od neviditelného metanu je krev, která z ruského plynu nyní kape, pořádně viditelná.
A kape na ruce pokrytců, kteří se roky tvářili jako vyznavači zeleného dobra, ale ve skutečnosti sloužili Putinovu Rusku a svým vlastním peněženkám, které se plnily rubly. Tito lidé se teď v zoufalé křeči snaží odvrátit (doufejme) nevyhnutelné, a sice, že se na jejich aktivity konečně pořádně posvítí. Proto se horečně pokoušejí obrátit reflektory na pravdomluvného Martina Selmayra.