Doba čtení:2 m, 13 s
ČEZ si vzal první úvěr navázaný na rating ESG, jenž hodnotí udržitelnost podnikání firem a jejich investic. Poskytne ho UniCredit Bank ve výši 7,5 miliardy korun, úroková sazba bude spojena s aktuálním hodnocením firmy tzv. ESG ratingovými agenturami.
Čím lepší hodnocení, tím výhodnější úrokovou sazbu firma bude mít. Podle člena představenstva a finančního ředitele ČEZ Martina Nováka požaduje mít v jimi poskytovaných úvěrových smlouvách nějakou formu reference na udržitelnost čím dál více bank. „ČEZ stejně jako jiné přední evropské energetiky usiluje o co nejlepší výsledky ESG ratingů, tak aby měl přístup k výhodnějším půjčkám, úvěrům ale třeba i pojistným podmínkám,“ podotkl Novák.
Nejde o emise, ale o peníze a klid
Na první pohled vše vypadá idylicky. Banky a pojišťovny ukazují hezkou, zelenou tvář a tváří se zodpovědně vůči klimatu. Bylo by však chybou zapomenout, že jde o finanční ústavy. Na prvním, druhém i třetím místě u bank a pojišťoven vždy, ať už jejich kampaně přesvědčovaly veřejnost o čemkoli, byly, jsou a budou peníze. O co jim tedy v „dekarbonizačním úsilí“ může jít?
Aktivisté chtějí konec uhlí, i když není náhrada
Částečnou motivací je nepochybně snaha nestát se terčem všelijakých aktivistických skupin. Žádné bance ani pojišťovně určitě není příjemné, když její pobočky blokují aktivisté s transparenty s negativním obsahem. Jde o mediální obraz, reputaci a důvěryhodnost. A taky o klid na práci, zejména v případech, které nejsou zdaleka tak zelené, jako jejich zářivý lak. Příkladem za všechny je zemní plyn, ale v neposlední řadě i obnovitelné zdroje, u nichž se prakticky nemluví o nutnosti a podmínkách těžby vzácných kovů pro jejich výrobu, celkové uhlíkové stopě a dalších negativech.
Ve hře je totiž především to hlavní, peníze. Spousta peněz. Hlavním byznysem bank a pojišťoven je totiž financování a pojišťování. A dekarbonizace představuje příležitost, jaká zde dlouho nebyla. Veškerá opatření si vyžádají mnoho a mnoho bilionů eur. Pro banky i pojišťovny jde navíc o mimořádně komfortní situaci i v tom, že jde o opatření z velké části vynucovaná legislativou a dotovaná z veřejných prostředků. Finanční ústavy tak mají velmi dobré garance, že v případě problémů státy či EU pomůžou.
Nelze se tak divit, že dekarbonizaci mohutně podporují. Jednou možná vyjde najevo, nakolik byly právě banky a pojišťovny také jejím iniciátorem a hybatelem. Troufnu si bez důkazů zaspekulovat, že určitě jedním z nejzásadnějších. V tom je však zakopaný pes, nebo spíše dokonce Pandořina skříňka. Znovu zopakuji již vyřčenou větu o tom, že bankám a pojišťovnám jde v první a mnoha dalších řadách nikoli o klima, ale o peníze. Připomínám, že naše peníze.