Životnost solárních panelů je nejspíš mnohem kratší, než kolik výrobci udávají. V rozhovoru pro iDNES.cz na tento potenciální problém upozornil šéf společnosti Solarmonitoring Václav Beránek.
Ten se podílel na výzkumu, který spolu s jeho společností prováděla Česká zemědělská univerzita na více než milionu panelů instalovaných v letech 2009-2011. Výsledky jsou alarmující. Jenom zhruba 30 procent z těch panelů je v pořádku. Ostatní většinou už musely být vyřazeny.
Dodavatelé fotovoltaických systémů přitom lákají zákazníky na dlouhé záruky, typicky na 25 let. Tyto záruky ale podle Beránka reálně moc nefungují. „Především, zkušenější dodavatelé přenášejí záruku na výrobce – a ten už nemusí existovat. Nebo existuje, ale někdo ho koupil a nějakou právní kličkou se závazků ze záruk zbavil. Pak taky může někde v Číně hrát mrtvého brouka… Ani pokud narazíte na firmu, která reklamace uznává, stejně to není procházka růžovou zahradou. Musíte reklamované panely odvézt do některého z čínských přístavů, tam vám třetinu reklamací neuznají, u těch zbývajících vám dají výměnou úplně jiné panely – včetně rozměrů a výkonu, což vám může hodně zkomplikovat život. Celé to trvá tak dlouho a je to tak komplikované, drahé a nejisté, že to spousta zákazníků předem vzdá,“ upozornil Beránek.
Čínská fotovoltaická past na EU sklapla. Otevře ji jediný klíč
Zjištěné údaje znamenají velkou ránu nejen pro rentabilitu elektráren, ale také pro životní prostředí – jak z pohledu recyklace, tak z pohledu uhlíkové stopy. Pokud totiž panel vyhodíte už po deseti nebo patnácti letech, s bídou ušetřil tolik emisí, kolik se spotřebovalo při jeho výrobě.
Solární panely se navíc podle Beránka zatím nerecyklují. „Funguje to tak, že provozovatelé recyklačních systémů vybírají poplatky a hromadí ty panely ve skladech. A čekají, až budou na trhu potřebné technologie,“ upozornil.
Důvodem nižší životnosti panelů je šetření při jejich výrobě. Používají se čím dál nekvalitnější plasty a navíc jich používají čím dál míň. K tomu panely pracují pod čím dál větším napětím: dřív to bylo 800 voltů, dnes typicky 1 500. Takže nároky na izolaci naopak rostou. Další problém je sklo: dřív výrobci používali kalené sklo o tloušťce až čtyři milimetry, dnes používají i sklo i pod dva milimetry. A takové sklo se nedá kalit. Výsledkem je sklo o poloviční tloušťce, navíc nezakalené – a ke všemu na čtyřikrát větším panelu.