Doba čtení:2 m, 21 s
Výstava v muzeu v Mostě s názvem Když věk je jen číslo připomíná 80. výročí elektrárny v Komořanech. Na deseti panelech se návštěvníci seznámí s nejzajímavějšími etapami podniku. Panely doplňují dobové předměty, například kroniky, které psali samotní zaměstnanci. K vidění je také film Paměť elektrárny s příběhy pamětníků.
Antonín Suk, jenž v elektrárně v mládí pracoval, ČTK řekl, že do politického zlomu v roce 1968 byly v elektrárně dobré mezilidské vztahy. Vzpomínal i na svou lásku, se kterou ve firmě pracoval.
„Já jsem začal po maturitě jako směnový mistr chemického hospodářství,“ uvedl pamětník. Měl za úkol sledovat kvalitu napájecí vody do kotlů a turbín. Po vojně se do podniku vrátil a pracoval jako vodohospodář. „Skončil jsem z politických důvodů, protože jsem se nelíbil svými postoji v srpnu 1968,“ uvedl Suk s tím, že si mohl vybrat mezi výpovědí a nástupem do elektrárny Ervěnice. „Tak jsem šel cestou nejmenšího odporu a skončil jsem,“ vzpomíná dnes již s úsměvem Suk.
„Byly tam skvělé mezilidské vztahy, které se pak hodně zhoršily po politickém zlomu. Lidé se rozdělili na dva tábory,“ řekl. V podniku poznal i jednu ze svých lásek, Slovenku, která pracovala v elektrárně jen krátce. „Pro mě to byla královna krásy. Měli jsme se rádi,“ dodal.
Sokolovská uhelná posoudí umístění modulárního reaktoru
Regionální historik Jan Setvák čerpal k výstavě informace a sbíral podklady v archivech. Našel různé novinové články, které si mohou lidé přečíst na panelech. Doplňují je další dobové informace a fotografie. Autorky výstavy Miloslava Kučerová a Kateřina Táborská se zase vydaly do kanceláří a budov elektrárny, kde našly řadu historických artefaktů. Kurátorky zároveň vyzvaly veřejnost, a podařilo se jim tak shromáždit dokumenty jako pracovní smlouvy či výuční listy. K vidění jsou také 3D snímky nyní používané technologie nebo na obrazech zvěčněné krásy Komořan. Panely disponují QR kódy, pod nimiž se skrývají videa na platformě youtube.
Historie elektrárny je úzce spjatá s druhou světovou válkou, uvedl Setvák. „Tehdy se tady začaly stavět moderní důlní a chemické provozy a k tomu byla potřeba elektrika. V roce 1943 se tak začala stavět komořanská elektrárna,“ přiblížil začátky 80 let starého závodu. Během německé okupace byla stavba pozastavena a po válce na přelomu 40. a 50. let se přistoupilo k dokončení. V 50. letech byla spuštěna první turbosoustrojí, která začala dodávat proud do sítě.
Ze shromážděných dokumentů podle autorek vyplývá, že v elektrárně pracovaly celé generace. „Žilo se tam hodně společenským životem, hodně se seznamovali. Kroniky jsou plné svatebních oznámení mezi zaměstnancem a zaměstnankyní,“ uvedla Táborská s tím, že v současné době v elektrárně pracuje více mužů než žen. Tehdy tomu tak nebylo. Autorky dodaly, že elektrárna může klidně fungovat dalších 80 let i déle, a proto zvolily příhodný název výstavy.