Doba čtení:3 m, 42 s
Latinská Amerika se pouští do odvážných a riskantních kroků v oblasti lithia, které je nezbytnou součástí baterií pro elektromobily a jehož cena v posledních letech prudce vzrostla. Minulý týden Chile, druhý největší světový producent lithia, představilo plán, jak převést svůj průmysl pod státní kontrolu.
Dva stávající lithiové doly v poušti Atacama, které v současnosti provozují americký těžební gigant Albemarle a chilská společnost SQM, přejdou během několika desetiletí pod státní těžební společnost. A všechny budoucí projekty musí být nyní provozovány v rámci partnerství veřejného a soukromého sektoru a využívat nové, udržitelnější technologie těžby, napsal server time.com.
Poloznárodnění je posledním z vlny podobných kroků v Latinské Americe, regionu, kde se nachází 56 procent světových nalezišť lithia. Bolívie, která drží 21 procent světových zásob – největší podíl ze všech zemí – vždy držela lithium ve státních rukou a v roce 2021 zavedla omezení těžby a technologie podobná tomu, které nyní navrhuje Chile.
V Kataru zkoumají možnost těžby lithia z mořské vody
Mexiko zatím žádná technologická pravidla nestanovilo, ale v únoru znárodnilo svůj průmysl, což uvrhlo několik průzkumných dohod do nejistoty. A přestože Argentina (20 procent zdrojů) se vymyká, má pro-podnikatelskou politiku a připravuje desítky projektů soukromého sektoru, její představitelé se v posledních měsících připojili k ostatním třem zemím a diskutují o vytvoření strategické regionální aliance pro lithium – nebo, slovy bolivijského prezidenta Luise Arceho, „jakéhosi lithiového OPEC“.
Sen o vytvoření státem kontrolovaného, celosvětově mocného průmyslu lithia ve stejném duchu jako Organizace zemí vyvážejících ropu odráží proměnu postavení tohoto nerostu. Ještě před několika desetiletími byl lithium produktem, který se používal hlavně k výrobě keramiky a skla. Ale přechod na energetiku, který potřebuje lithium pro elektromobily a řadu dalších výrobků z dobíjecích baterií, vyvolává nebývalou poptávku. To znamená, že se zvyšuje politický tlak na vlády v regionu, aby pro lidi ukrojily větší kus koláče lithia.
Jedná se o riskantní kroky: průmysloví analytici varují, že politici v regionu možná přeceňují váhu, kterou mají jejich většinou začínající odvětví lithia na světovém trhu, a tím odhánějí investice. Přesto se do stříbřitě bílého minerálu vkládají velké naděje. Gabriel Boric, chilský levicový prezident, řekl, že státní kontrola nad lithiem je „nejlepší šancí, jak přejít k udržitelné a rozvinuté ekonomice“.
Řeči o OPEC pro lithium naznačují, že tito představitelé možná doufají, že se lithium dostane na stejnou cestu jako ropa v 50. až 80. letech minulého století. V tomto období země produkující ropu, jako Venezuela a Saúdská Arábie, rozzlobené nadnárodními společnostmi, které snižovaly ceny svých produktů, postupně zvyšovaly zapojení státu do svého průmyslu a založily OPEC. Tento kartel dnes kontroluje 40 procent celosvětových dodávek ropy a domlouvá se na manipulaci s cenami snižováním nebo zvyšováním produkce. Podobná trajektorie pro lithium by teoreticky mohla pomoci Latinské Americe zvýšit ceny. Země by se také mohly pokusit tlačit na podniky, aby přesunuly výnosnější části dodavatelského řetězce lithia – jako je zpracování a výroba komponentů baterií – do regionu, který dnes vyváží pouze surovinu.
Ghana bude zpracovávat své první lithium doma
Lithiový průmysl je mírně řečeno skeptický. Za prvé, lithium není ropa. Ačkoli se očekává, že poptávka po lithiu vzroste z 23 500 tun v roce 2010 až na 4 miliony tun v roce 2030, prozatím se s ním stále obchoduje jako se specializovaným chemickým produktem, nikoli jako s významnou komoditou. Proto je obtížnější stanovit standardizovanou cenu nebo s ní manipulovat.
Zadruhé se možná uzavírá období, kdy může Latinská Amerika významně ovlivňovat světový trh s lithiem. Zatímco v roce 2022 se tento region podílel na celosvětové produkci jednou třetinou, v příštích desetiletích se očekává, že se tento podíl sníží.
Částečně je to proto, že vyšší ceny lithia umožňují zemím po celém světě rozvíjet ložiska lithia, která byla dříve příliš drahá. V Jižní Americe se lithium nachází v solankách v rozsáhlých solných jezerech. Lithium lze ze solanek získat relativně levně, ale proces je pomalý a může být komplikován kvalitou solanek. Mezitím se rychle rozšiřuje těžba ložisek lithia v tvrdých horninách v Austrálii a Číně, které jsou největším, resp. třetím největším světovým producentem. Zdá se, že tyto země se do potenciálního „OLEC“ pravděpodobně nezapojí.
Hrozbou pro Chile a další latinskoamerické země, které mají méně rozvinuté odvětví lithia, je, že investoři, vyděšení zprávami z minulého týdne, odvedou obrovské množství hotovosti potřebné k založení dolů jinam.