Obnovitelné zdroje? Kam vítr, tam analýza

Větrný park Lillgrund. Foto: Hans Blomberg

Nad plány a možná spíš zbožnými přáními Hnutí Duha a Komory obnovitelných zdrojů energie, které tvrdí, že větrné elektrárny mohou v Česku dodávat až třetinu z celkové spotřeby elektřiny s šestkrát nižší státní podporou, než vyžadují jaderné bloky, se na serveru Kurzy.cz zamýšlí Petr Musil. Text přinášíme v nekrácené podobě.

Obnovitelné zdroje prý mohou dodávat energii s nižší státní podporou než jaderné bloky. Pro toto tvrzení zastánců alternativní zdrojů ale není žádný důkaz.

Hnutí Duha a Komora obnovitelných zdrojů energie tvrdí, že větrné elektrárny mohou u nás dodávat až třetinu z celkové spotřeby elektřiny s šestkrát nižší státní podporou, než vyžadují jaderné bloky. Tato tvrzení ale namísto prokazatelných dat staví na odhadech, předpokladech a zbožných přáních.

Podle této analýzy existuje možnost, aby větrné elektrárny u nás vyráběly do roku 2050 až 18,3 TWh elektřiny ročně, což je přibližně stejné množství elektrické energie, jakou by měly dodávat uvažované dva nové jaderné bloky. Státní podpora by však měla být až šest krát nižší, než je tomu v případě státní podpory výroby elektřiny v jaderných elektrárnách

Tento výpočet vychází ze systému Contract for Difference, který má, jednoduše řečeno, garantovat výkupní cenu elektřiny, a to jak z větrných, tak jaderných elektráren, respektive má dorovnávat případný rozdíl mezi tržní cenou elektřiny a minimální cenou garantovanou. To tedy znamená, že pokud bude tržní výkupní cena elektřiny výše, než je státem garantované minimum, stát žádnou podporu neplatí, a naopak, stát elektřinu „zadotuje“ v případě, že její tržní výkupní cena klesne pod cenu minimální.

Model počítá s uvedením dvou nových jaderných bloků do provozu v roce 2025, zatímco u větrných elektráren se počítá s postupným nárůstem instalovaného výkonu, jehož maxima (18,3 TWh) má být dosaženo v roce 2050. Podle uvedeného modelu má dosáhnout státní podpora v případě elektřiny z jádra 1,46 Kč na 1 kWh, zatímco v případě elektřiny z větrníků jen 0,24 Kč/1 kWh. Pomineme-li skutečnost, že jakkoli předvídat vývoj cen elektřiny na několik desítek let dopředu je přinejmenším odvážné, samotný výpočet trpí určitým zkreslením. To se týká právě toho, že případná výroba elektřiny z jádra nabíhá hned od začátku sledovaného období, tudíž i státní podporu může teoreticky čerpat absolutně v daleko větší míře, než výroba elektřiny z větru, u níž se počítá s postupným nárůstem výroby. Jinak řečeno, jaderná energie bude případně čerpat státní podporu v maximální možné výši znatelně delší období než energie větrná

Výše uvedená analýza, která se snaží vysvětlit, jak je elektřina z větrných zdrojů ekonomicky efektivnější, než energie jaderná, také zmiňuje externí náklady, které nejsou do výroby elektřiny započteny. V případě jaderné energie jsou vyzdviženy náklady zejména na uložení vyhořelého jaderného paliva. Do těchto nákladů patří zejména vybudování trvalého úložiště jaderného odpadu, dále rizika, spojená se samotným uskladněním (průsak radiace do spodních vod), dále pak riziko provozu jaderné elektrárny, dopady na zdraví obyvatel a podobně. Analýza zmiňuje, že tyto náklady jsou v případě jaderných a uhelných elektráren přibližně poloviční v porovnání s elektrárnami větrnými. Autoři tak vlastně tvrdí, že externí náklady jaderné elektrárny jsou srovnatelné s externími náklady elektrárny uhelné. O metodice zjištění těchto nákladů se však v této analýze nic nedočteme. Jedná se tedy pouze o odhady.

Porovnávání efektivity větrných a jaderných elektráren je však ve zmíněné analýze velmi závislé na tom, jak se budou vyvíjet tržní ceny elektřiny v porovnání s poměrně snadno predikovatelným vývojem státem garantované výkupní ceny. Férovější je ovšem porovnání pořizovacích nákladů jaderné a větrné elektrárny v poměru k energetické vydatnosti daného zdroje.

Odhaduje se, že jeden megawatt instalovaného výkonu větrné elektrárny stojí mezi 35 a 40 miliony korun, což je srovnatelné s elektrárnou uhelnou, zatímco v případě jaderné elektrárny se pořizovací náklady pohybují v rozmezí 60 až 100 milionů na 1 MW instalovaného výkonu. Pořízení jaderné elektrárny je tedy téměř dvakrát dražší, než pořízení elektrárny větrné. A nyní k tomu, jak efektivně lze oba typy elektrárny využívat. Objem vyrobené elektrické energie je vedle instalovaného výkonu (zde v obou případech počítáme modelově s jedním megawattem) také závislý na tom, jak dlouho může být daný zdroj v provozu.

Zajímavý výpočet přináší například jaderný fyzik Petr Nejedlý. Ukazuje, že zatímco jaderná elektrárna není závislá na klimatických podmínkách a doba jejího provozu může teoreticky dosáhnout 100% maxima (reálně však díky odstávkám jen 85 %), větrné elektrárny mohou v našich podmínkách dosáhnout využití kapacity na nějakých 15 – 25 %. Jeden megawatt instalovaného výkonu v jaderné elektrárně tak může vyrobit 3,4 – 5,7 krát více energie, než v elektrárně větrné. V tomto porovnání pak vychází elektřina z jaderného zdroje daleko výhodněji.

Z hlediska energetické bezpečnosti České republiky je daleko významnější přijetí nového energetického zákona a aktualizace státní energetické koncepce. Nový energetický zákon například nově zavádí možnost pro domácnosti instalovat solární panely pro výrobu elektřiny pro vlastní potřebu. Pokud instalovaný výkon nepřekročí 10 kW, budou si moci domácnosti vyrábět proud bez nutnosti mít status podnikatele a vlastnictví licence. Aktualizovaná státní energetická koncepce by pak měla přiblížit odpověď na otázku, zda budou či nebudou prolomeny těžební limity a celkově nastínit, jak bude Česká republika řešit zajištění bezpečných dodávek nejen elektrické energie.

 



1 komentář

Vstup do diskuze
  1. Michal Šnobr

    nehájím vítr proti jádru. Jen je nutné některé informace poopravit. Postavit 1MW instalovaného výkonu jádra za 60 až 100 mil. Kč je nesmysl. Realita současných rozpočtů je 5500-6500 EUR/kW a to ještě žádný ani nebyl dokončen a ani to nevypadá, že budou v dohledné době dokončeny. Bavíme se tedy spíše o 140 až 180 mil. Kč/MW. Otázkou je co nastane až padne i samotný projekt Hinkley Point v Británii (včetně mimořádné štědré dotační politiky), ve Finsku již stejnou technologii na Olkiluito 4 před pár dny odpískali.


Přidej vlastní názor