Sochor: Uhlí je jistota, plyn drahé riziko

Ředitel Odboru hornictví na ministerstvu průmyslu a obchodu Zbyšek Sochor. Foto: iUHLI.cz

Návrh ministra průmyslu Jana Mládka (ČSSD) odložit rozhodnutí o prolomení či zachování limitů na lomu ČSA je zodpovědná varianta. V rozhovoru pro server iUHLI.cz to řekl ředitel Odboru hornictví na ministerstvu průmyslu a obchodu Zbyšek Sochor. Upozornil zároveň na riziko ohledně jádra a také otázku pěti milionů tun uhlí, které se budou či nebudou pálit v elektrárně Počerady.

Můžete krátce zhodnotit poslední dvě varianty řešení otázky prolomení či zachování limitů?

Návrh pana ministra Mládka posunout rozhodnutí o těžbě na lomu ČSA nazýváme pátou variantou. Považuji ji za zodpovědnou. Faktem je, že bilance ukazují na to, že pokud budou splněny podmínky z ASEK, byť je to z hlediska spotřeby uhlí na hraně, lze do roku 2040, do kterého je koncipována Státní energetická koncepce, zajistit potřeby energetiky a teplárenství bez uhlí z lomu ČSA. Má to ale řadu neznámých. Určitá míra rizika je dnes u jádra. V případě, že by se nepovedlo prodloužit životnost jaderné elektrárny Dukovany a současně zahájit přípravné práce na nové bloky – pátý v Dukovanech a třetí v Temelíně – pak se dostaneme do časového skluzu a je riziko, že pro energetiku a teplárenský sektor bude po roce 2025 nedostatek uhlí. A to je ta pojistka, kterou pan ministr Mládek dává na zvážení vládě, tedy zda rozhodnutí o ČSA neodložit do aktualizace Státní energetické koncepce. V roce 2019 by mohlo být v některých věcech jasněji. Je to spíš bezpečnostní pojistka. Vliv bude mít také evropská legislativa a snižování emisí CO2. ČEZ bude dál jednat se Státním úřadem pro jadernou bezpečnost, aby byla životnost Dukovan dál prodloužena.

Spousta lidí v laické veřejnosti směšuje různé druhy uhlí, rozhodující je přitom výhřevnost.

Další „ale“ je otázka budoucnosti uhelné elektrárny Počerady, kterou nyní vlastní ČEZ. Jedná se o to, kde se bude v budoucnu pálit zhruba pět milionů tun uhlí?

ČEZ nedávno vydal prohlášení, kterým posunul definitivní rozhodnutí o Počeradech. Může to být dost zásadní, protože jde o pět milionů tun uhlí, které na trhu buď budou, nebo nebudou. Pokud by ČEZ elektrárnu prodal, pak je třeba říct, že každý nabyvatel by musel přistoupit k rekonstrukci elektrárny, která je podmínkou. I případný nový nabyvatel by tyto podmínky musel splnit. Jestliže říkáme, že požadavek, který vyplývá z ASEK, je účinnost 60 procent, tak to je poměrně vysoké číslo. Je otázka, zda by do toho stávající zájemce, kterým je Vršanská uhelná, finanční prostředky investoval. Opce na pět milionů tun platí i v případě, že by elektrárna provozována nebyla, a v tom případě je na trhu volných pět milionů tun uhlí. Můžeme se samozřejmě bavit o výhřevnosti uhlí. Spousta lidí v laické veřejnosti směšuje různé druhy uhlí, rozhodující je přitom výhřevnost. V případě nižší výhřevnosti je uhlí pro větší zdroje zpracovatelné s určitými náklady. Ne ale v malých a středních zdrojích.

Ředitel Vupek Economy Ladislav Pelcl serveru iUHLI.cz nedávno řekl, že má velké pochybnosti o tom, zda by Vršanská uhelná byla schopna modernizovat elektrárnu Počerady tak, aby měl účinnost nad 60 procent.

To je právě jedna z otázek, na kterou je třeba získat odpověď. Je to už asi čtvrtá podmínka, která nám řekla, nedělejme definitivní rozhodnutí nad lomem ČSA, když si myslíme, že je to ještě předčasné.

Čtěte také: Zrušení limitů by byl jen první krok

Ministr Mládek zmiňoval, že v případě odložení rozhodnutí o lomu ČSA na rok 2020 pak záviselo na umu a schopnostech těžařů, jak těžit. Myslíte si, že by Severní energetická byla schopna do roku 2025 něco technicky dělat, tedy v kombinaci povrchové těžby a chodbicování? Oni říkají, že je to likvidační.

Tím, že lom ČSA v současné době v podstatě už odstavil dva skrývkové řezy, tak jede s minimálními náklady. To znamená, že lom dnes generuje poměrně zajímavý zisk. Vycházím z toho, že když stávající vlastníci deklarují zájem o budoucí těžbu, tak to mají jistě ekonomicky spočítáno a že by se jim těžba měla vyplatit. My jsme si sami počítali ekonomiku malé i velké Armády. Malá varianta skutečně nevyšla ekonomicky, pro těžaře by byla významně nevýhodná. Pro stát by z hlediska požadavků energetiky byla zajímavá, ale ekonomicky nerealizovatelná, tudíž se s ní můžeme rozloučit. Ve velké variantě je to ekonomicky dlouhodobě velmi zajímavá záležitost. Když se zvýší náklady na hlubinnou těžbu v povrchovém lomu, tak k tomu ale musím přičíst, že nemám v současné době náklady na předstihovou skrývku, které bych do budoucna musel realizovat. Pokud dnes vlastník uvažuje dlouhodobě a deklaruje zájem o těžbu, tak si myslím, že i po roce 2024 není důvod pro to, aby těžba nemohla pokračovat. Samozřejmě je třeba zohlednit to, že v případě zrušení usnesení o limitech je třeba vyřešit střet zájmů, což je problematická věc. Pokud by se limity rušily, a byl by veřejný zájem o těžbu na Armádě, tak bez legislativní změny nelze docílit uvolnění předpolí. Co se týče nákladů, tak to je otázka vlastníka, jak vážně svůj zájem těžit myslí. Ale technologicky to možné je. Než by ale došlo k naběhnutí těžby na zhruba čtyři miliony tun, které by Armáda mohla dávat, byl by určitý časový prokluz kvůli předstihu skrývky. Byly by obrovské vstupní náklady.

Každý projekt na financování budoucího lomu ČSA je pro banky problematický. Prvotní náklady skutečně vychází na nějakých 30 miliard korun.

Severní energetická hovoří o zhruba 30 miliardách. Na druhou stranu na stole je stále návrh těžební firmy na společný podnik se státem. Byl by tento společný podnik pro firmu výhodný?

Nevím, v čem by to nyní pro stávajícího vlastníka bylo výhodné, kdyby měl minoritní podíl v nějaké imaginární společnosti, která by byla vytvořena. Muselo by to být úvěrováno bankami. Každý projekt na financování budoucího lomu ČSA je pro banky problematický. Prvotní náklady skutečně vychází na nějakých 30 miliard korun, které musíte od nějakého bankovního konsorcia získat a přesvědčit jej, aby vám peníze dali s tím, že návratnost bude třeba dalších 30 let. Pak bude lom generovat poměrně slušné zisky. Je otázka, jaké záruky budou banky požadovat. Bezesporu to budou nějaké smlouvy o odbytu. Je to obtížné. Nicméně velká varianta je pro vlastníka těžební firmy ekonomicky výhodná.

Na druhou stranu situace v Horním Jiřetíně je nyní taková, že velká část občanů by zřejmě nabídku nepřijala. Je pak tedy asi jediná šance na těžbu za limity dostat do zákona možnost vyvlastnění?

Těžební firma musí dát takovou nabídku, která bude pro lidi zajímavá. Nemůže přijít s nabídkou, která je neosloví. Teď Severní energetická udělala nějaký výkop, přišla s nabídkou a zveřejnila ji. Je to otázka jednání. Nabídka musí být masivní jako je to v obdobných případech v Německu. Pokud by se někdy v budoucnu nějaká politická reprezentace rozhodla, že by bylo vhodné znovu do legislativy zavést Institut vyvlastnění, rozhodně by neměl být nastaven tak, aby jeho pomocí byli smeteni lidé, kterým se nabídka nelíbí. Měl by to být nástroj proti zlovůli nejrůznějších spekulantů a ortodoxních jedinců.

Pokud by dnes vláda rozhodla o zrušení Pithartova usnesení o limitech, před Severní energetickou by bylo hodně práce. Měla by šanci uspět?

Limity existují od roku 1991 a myslím si, že kdyby stávající vlastníci Severní energetické přišli za vládou s tím, že mají souhlasy všech zúčastněných, tak by vláda limity bezesporu zrušila. Nebyl by důvod je držet. Neberu teď v úvahu závazky, které vyplývají například ze Státní energetické koncepce.

Je pak tedy zřejmé, že situace na lomu Bílina je odlišná a bude se zde za limity těžit?

Problém je samozřejmě jednodušší. Účastníků řízení a dotčených je výrazně méně. Jsou to především vlastníci půdy. Bílina nejde do obydlených sídel a princip je podobný. Jestli dnes Severočeské doly říkají, že střety zájmů mají vyřešeny, tak je to o tom, že si to poslední roky odpracovaly. Limity těžby tady jsou 24 let, byl čas na to s lidmi jednat.

Jeden ze závěrů studie poradenské firmy Vupek Economy upozorňoval na to, že v případě neprolomení limitů na lomu ČSA bude nedostatek tříděného uhlí. Co by se stalo v případě zachování limitů na ČSA, zvládla by dodávky tříděného uhlí pokrýt Bílina?

V případě neprolomení limitů na Armádě by to Bílina měla zvládnout. Upozorňujeme ale na to, že by se měla vytvořit určitá legislativní pojistka, která by upřednostňovala uhlí pro teplárenství. Umím si to představit například novelou zákona o hornické činnosti. MPO by se stalo dotčeným orgánem státní správy k vydávání závazného stanoviska v rámci povolení hornické činnosti, která by se týkala těžby. Nejednalo by se o vstup do existujících obchodních vztahů nebo do stávajícího povolení hornické činnosti, které obě těžební firmy mohou mít pouze do limitů. Týkalo by se to povolení těžit za limity. Ve chvíli, kdyby platilo toto zmocnění pro MPO, byla by to nutná podmínka, kterou by těžební firma musela plnit, pokud by nechtěla riskovat, že by o povolení hornické činnosti přišla. Musela by si své vztahy už na počátku upravit tak, aby měla možnost v případě nedostatku přesměrovat uhlí do tepláren.

Velké množství uhlí se v nadcházejících letech bude pálit v elektrárnách, především Skupiny ČEZ. Severní energetická své uhlí pálí v Elektrárně Chvaletice. Jak by se to v budoucnu mohlo změnit, podstatná část uhlí pro elektrárny zůstane?

Pro obě firmy je to odlišné. Severní energetická je jedna společnost, která vlastní elektrárnu, zatímco Severočeské doly jsou dceřinou společností ČEZ. Princip je ale obdobný. I když je uhlí směřováno prioritně do elektráren, tak v případě posunutí limitů těžby by musela být zajištěna priorita pro teplárny.

V jaké situaci se teď nacházejí čtyři tuzemské hnědouhelné společnosti a co je čeká?

Výhled do budoucna vychází z limitů. Kromě Sokolovské uhelné, které se limity netýkají. U ní je to otázka paroplynu a dalšího vývoje v této oblasti. Vršanská uhelná je relativně poměrně jednoduchá, má smlouvu do roku 2050 s firmou ČEZ. Z hlediska dlouhodobého výhledu mají situaci nejjednodušší. Severočeské doly, v případě nalezení konsenzu o limitech, budou mít poměrně dlouhodobou podnikatelskou jistotu. Největší nejistota je u Severní energetické. Pokud se totiž nezruší limity na Armádě, tak je horizont životnosti sedm až devět let.

Z hlediska energetické bezpečnosti se může stát, že uhlí bude jediná komodita, kterou ČR bude mít.

Pokud se vrátím k roli uhlí z pohledu ASEK. Co by se stalo, pokud by výstavba nových jaderný bloků nešla podle plánu? Pokud by ale nebylo ani jádro ani uhlí, zbývala by jen „plynová varianta“?

Plyn má jednu nezaměnitelnou výhodu, velmi rychle se dá postavit. Pokud budu vědět, že se řítím do nějakého neřešitelného problému v energetice, tak prostě postavím plynový zdroj, který mi za čtyři roky dává energii. Uhelný zdroj můžu stavět až poté, co budu vědět, že pro něj mám dostatek uhlí. To je kámen úrazu. Z hlediska energetické bezpečnosti se může stát, že uhlí bude jediná komodita, kterou ČR bude mít. Může se stát, že dlouhodobě se k uhlí budeme muset znovu přiklonit. To ale dnes nedokáže nikdo prognózovat. Zásoby uhlí máme, bral bych to jako krizové řešení. Nemluvím jenom o Armádě, jsou zde i další lokality, které má Česko k dispozici. Plyn je vždy rychlejší. Je ale velmi drahý, a Česko je při nadměrném využití plynu energeticky a politicky vydíratelné. To už jsme si zkusili.

Poslední ze studií k limitům, kterou připravuje Univerzita Karlova, má být zveřejněna do konce srpna, má řešit externality. Tím bude tato fáze uzavřena a politici rozhodnou?

Pokud se neřekne, že se má udělat nějaká další studie, tak ano. Zatím žádná další neexistuje. Na druhou část otázky nejsem kompetentní odpovědět.

Na závěr otázka, která se limitů netýká. V jaké fázi se nachází projednávání novely horního zákona?

V červnu jsme předávali novelu horního zákona do Sněmovny. Bohužel na posledních dvou jednáních koncem června a začátkem července sice byla zařazena do programu, bodů bylo ale na programu takové množství, že Sněmovna nestihla novelu projednat v prvním čtení. Pro nás je to nepříjemná věc, protože jsme měli časový harmonogram naplánovaný tak, aby se celé schvalovací kolečko stihlo do konce prosince, aby účinnost byla od 1. ledna 2016. Teď jsou sněmovní prázdniny a tento termín bude velmi ohrožen. Jedná se o daňový zákon. Bylo by velmi nešťastné, aby zákon nabýval platnost někdy v polovině roku. Teď bude záležet na zákonodárcích, jestli proces urychlí nebo ne.

Mohlo by vás zajímat:
Bílina letos, o lomu ČSA až v roce 2020
Prolomit limity za pět let znamená problém
Média o uhlí informují jednostranně