Doba čtení:2 m, 43 s
Letos uplyne 130 let od dokončení stavby železničního spojení „Moldavské horské dráhy“ se sousedním Saskem, které vede z Mostu přes Litvínov, Lom, Osek, Hrob, Dubí a Mikulov na Moldavu v Krušných horách. Hlavním důvodem, proč tato unikátní trať vznikla, byla doprava uhlí. Trať vybudovala společnost Pražsko-duchcovské dráhy. Jejím úkolem bylo dopravovat severočeské uhlí do sousedního Saska. Informovaly Důlní noviny.
Dráha byla od počátku využívána hlavně pro nákladní dopravu. Kromě severočeského hnědého uhlí do Saska se tudy dopravovalo zboží i zpět do Čech, mimo jiné z hamburského přístavu. Dráha v době svého vzniku představovala nejkratší spojení mezi Vídní a Hamburkem. Zajišťovala i přísun zboží z německých přístavů v Severním moři do Čech a dále do centra Rakouska – Vídně. Vozila se i krušnohorská rašelina a dřevo, domácí výrobky místních obyvatel a za 1. světové války i wolframové rudy z cínoveckého dolu.
Už kolem poloviny 19. století narůstala v saských průmyslových oblastech kolem Freibergu potřeba uhlí tak významně, že už nemohla být pokrývána zásobami v tamním uhelném revíru Zwickau– Oelsnitz. Freiberg je nejvýznamnějším centrem rudného hornictví v Krušných horách, které bylo už před érou dobývání uhlí více než dvě staletí zásobováno palivovým dřevem prostřednictvím plavebního kanálu z Flájí na Mostecku. Přitom necelých 100 kilometrů odsud, u Teplic, Duchcova a Mostu, se hnědého uhlí nacházel dostatek. Pro Freiberg ale nebylo mostecké uhlí dosažitelné, protože přes Krušné hory ještě neexistovalo žádné kvalitní dopravní spojení, které by ho umožňovalo rychle, efektivně a ve velkém množství dopravovat ke spotřebiteli.
V roce 1871 proto uzavřely Lipsko-Drážďanská železniční společnost se společností Pražsko-duchcovská dráha smlouvu o stavbě železniční trati Most – Freiberg. Tím se dopravní vzdálenost mezi oběma průmyslovými městy zkrátila ze 176 na 80 km a začíná historie „moldavské dráhy“, zvané také Teplický Semmering.
Pro osobní dopravu již od prvopočátku využívali dráhu především turisté, k nim se kolem roku 1900 přidali lyžaři. Obliba cestování po železnici rostla, a tak na sebe postupně na Moldavě navazovaly české a německé osobní vlaky a Mostecko tak získalo rychlé spojení s Drážďany. Zajímavostí je, že na Moldavu jezdily i přímé osobní vlaky Praha-Louny-Most-Moldava.
Za 2. světové války byly zrušeny hranice a dráha projížděla územím jednoho státu. V době náletů na Mostecko na konci války byla tato trať údajně využívána k ukrývání vlaků s pohonnými hmotami vyráběnými ze severočeského hnědého uhlí v chemických závodech STW v Záluží u Mostu. V květnu 1945 se na stavu trati podepsala jak ustupující německá armáda, tak i postupující Rudá armáda. V důsledku poválečného uspořádání byl zrušen příhraniční úsek z Moldavy do Hermsdorf-Rehefeldu.
Renesanci nákladní dopravy zažila dráha na přelomu 50. a 60. let 20. století, kdy sloužila jako dopravní tepna pro přesun materiálu na stavbu unikátní flájské přehradní hráze. Ve druhé polovině 20. století se dráha s přerušeným přeshraničním provozem stala jak na české, tak na německé straně turistickou atrakcí, kterou využívají lyžaři a turisté z průmyslových měst pro příměstskou rekreaci. Horská dráha byla nakonec vyhlášena technickou památkou.
„Moldavská trať má nespočet příznivců. V prosinci vypravili vlakoví nadšenci z Dubí historický motorový vlak, který měl připomenout 130 let od otevření úseku Hrob – Moldava v Krušných horách a symbolicky tak zahájili Rok moldavské dráhy,“ uvedl Petr Fišer z Českojiřetínského spolku.